K novému roku

V románu Moji slavní bratři, kterým Howard Fast připomněl světu neméně slavné makabejské povstání, je věta, která mi zní v mysli celý život. Pane, od této chvíle neprosíme o odpuštění, ale pouze o sílu.

Je to volný citát. Makabejští byli nuceni se zbraní v ruce bránit svoji „starou víru“ proti snahám řecko-helenistických uchvatitelů ji zakázat. Dostali se do dilematu provázejícího člověka od vyhnání z Ráje. Buď my zničíme nepřítele, nebo on zničí nás.

Zabili ty, kdo je chtěli připravit o duchovní svobodu – a pak už nežádali o odpuštění, ale jen a jen o sílu. Věru, že jim byla velice zapotřebí.

Nejsme Makabejští. Přesto i my zažíváme dnes a denně své osobní zápasy. Rok 2020 nám ukázal, že  naše životy mohou být vedeny docela jinými cestami, než jsme si na Silvestra 2019 dokázali představit. Teď už to víme, nebo alespoň tušíme.

A víme také, že se změnou čísla na konci kalendářního data se nic nemění. Boj na více frontách bude pokračovat. Čekají nás mnohé překážky, zkoušky; cesta nejen výsluním, ale zhusta „údolím stínu smrti“, jak odvrácenou stranu všedních dnů výstižně charakterizoval ve svém 23. Žalmu král David.

Jsou před námi nečekané výzvy. Co platilo včera, může se zítra dramaticky změnit – a ne vždy k lepšímu.

Nemám ani v nejmenším tu smělost Makabejských, abych si troufl neprosit o odpuštění. Toho je mi, hříšnému jedinci, zapotřebí každý den. Stejně tak ale budu, a jsem si jist, že i celá naše společnost, každý z nás, potřebovat sílu. Hodně síly.

Není v těch slovem mnoho optimismu, co ale od realisty na penzi čekat. Přesto prosím: přijměte ode mě přání, abychom měli dostatek síly zvládnout vše, co nás v roce 2021 čeká. Abychom dokázali s pokorou nést kříž na nás vložený a alespoň občas pomohli jiným pozvednout ten jejich.

Kéž by byl rok 2021 lepší …