K neudělení prezidentské milosti

Pátého ledna 2017 jsem na svém blogu psal o případu izraelského vojáka Elora Azarii, který zastřelil již zpacifikovaného teroristu. Ten se krátce předtím pokusil zavraždit jiného příslušníka Obranného vojska Izraele (IDF).

Případ vyvolal v Izraeli celonárodní diskusi – a rozdělil společnost včetně nejvyšších pater politiky. Soudit Elora, nebo vyznamenat? A když soudit, jak vysoký trest udělit? A když odsoudit, udělit prezidentskou milost?

Osobně jsem se tehdy vyslovil, s ohledem na okolnosti případu, pro udělení milosti. Napsal jsem:

• Na jedné straně Izrael jako právní stát, na druhé straně Izrael v první linii války s islámským terorismem. Když jsem o této nešťastné záležitosti přemýšlel a probíral ji z obou těchto úhlů pohledu, vzpomněl jsem si na klíčovou větu jednoho dobře známého filmu Jiřího Krejčíka; filmu, který jistě není třeba představovat. Ta věta zní: Z hlediska vyššího principu mravního, vražda na tyranu není zločinem. Vezmeme-li do úvahy všechny okolnosti kauzy Azaria, na koho vystřelil a v jaké situaci, pak si dovolím parafrázovat: Z hlediska vyššího principu mravního by seržantu Eloru Azariovi, který zastřelil teroristu, měla být udělena milost.

Elor Azaria byl odsouzen do vězení na 18 měsíců, o čtyři měsíce mu byl trest snížen rozhodnutím náčelníka generálního štábu generálporučíka Eisenkota. Před dvěma týdny požádal ministr obrany Lieberman izraelského prezidenta o udělení milosti a v neděli 19/11 ji Reuven Rivlin zamítl.

Zde si dovolím přičinit dvě poznámky.

/1 Zkusme si představit, že by v Íránu židovský terorista zaútočil na příslušníka armády, byl při tom zraněn a ležícího na zemi by ho následně jiný íránský voják zastřelil. Byl by střelec odsouzen do vězení, anebo oslavován jako hrdina?

/2 Prezident Rivlin v dopise, v němž udělení milosti zamítl, položil důraz na hodnoty IDF, které je nutné ctít. Ty jsou vyjádřeny v kodexu Spirit of the IDF a jeho součástí je i princip „Čistota zbraní“. V něm jde o to, že vojáci mohou použít zbraň toliko pro splnění příslušné mise dané rozkazem a výhradně v požadovaném rozsahu. Dále: vojáci budou zachovávat lidskost i v boji, nepoužijí výzbroj a vojenskou sílu, aby ublížili neozbrojeným členům (nepřátelské) armády nebo válečným zajatcům a udělají vše, aby bylo zabráněno poškození jejich života, těla, cti a majetku.

Právě tento princip odsouzený voják porušil, a proto dle prezidenta není milosti hoden. Neboť respekt k Duchu IDF, úcta k hodnotám jsou základem morální síly izraelské armády a pomáhají Izraeli v zápase o právo na bezpečnost, národní domovinu a v budování odolné společnosti. Prezident Rivlin soudí, že další ulehčení trestu by poškodilo morální pevnost IDF a Státu Izrael.

Postavil tedy hodnoty nad vyšší princip mravní. Dal tím impuls k další ostré debatě i k útokům proti své osobě, na sociálních sítích i dosti nechutných (viz obr.).

Ať už ale smýšlíme o vojákově vině a trestu jakkoli, jisté je jedno: Izrael je demokratický a právní stát, a tak i případ zastřelení aktivního teroristy, v daném okamžiku ovšem zpacifikovaného, je řešen v souladu s právem. Ano, Azaria je vinen. O tom není pochyb. Přesto si myslím, že vzhledem k tomu, že zbavil Izrael nebezpečného teroristu, zasloužil by si milost. Pokud ovšem prezident usoudil, že nikoli, mělo by nás to vést k vážnému zamyšlení nad jeho důvody. Pro přátele Izraele jsou totiž inspirující.

•

 ... jedna z militantních reakcí na izraelských sociálních sítích. Prezident Rivlin v arabské kefíji a se znakem teroristické organizace Hamas vlevo nahoře. (Zdroj: Times of Israel)