K návštěvě saúdského blogera v Jeruzalémě

Kdo na něj hulákal, ať vypadne, že je zvíře a sionistický odpad? Kdo po něm házel židle? Kdo mu plivl do tváře? Židé? Nikoli. Ti, kdo si říkají Palestinci – palestinští Arabové. Výrostci naočkovaní nenávistí.

Jak si všimly i některé české sdělovací prostředky, Izrael pozval tento týden na návštěvu šest novinářů a blogerů z arabských zemí. Pozvání přijali lidé z médií z Jordánska, Iráku a Saúdské Arábie. Identita je držena v tajnosti z obav o jejich bezpečnost po návratu. Důvod je zřejmý: fanatická protiizraelská nenávist panující v arabském světě.

Jedinou výjimkou je bloger Mohammed Saud, který se zveřejněním svého jména neměl problém.

Arabští hosté mají během pobytu v izraelské metropoli na programu návštěvu památníku holocaustu Jad Vašem, zavítají do parlamentu a na svatá místa. Setkají se s veřejnými činiteli jak z politické sféry, tak z akademické (a zřejmě i novinářské) obce. Cílem akce je „seznámit hosty s izraelskými názory na různá diplomatická a geopolitická témata,“ jak se praví v prohlášení izraelského MZV.

Jde o misi dobré vůle, o snahu budovat mosty přátelství mezi židovským státem a arabským světem, o podanou ruku, o krok ke vzájemnému porozumění.

Je to ovšem také mise, během níž palestinští Arabové odkryli – prostřednictvím svých výrostků – svou skutečnou tvář. Netvrdím, že takoví jsou všichni, ale stále platí, že i sebechutněji uvařenou polévku nadobro zkazí jedna kapka petroleje (jak říkával můj otec).

Bloger Mohammed Saud – Arab a muslim, nutno podotknout – se vydal během pobytu v Jeruzalémě na prohlídku Starého města a posléze zamířil na Chrámovou horu navštívit mešitu Al Aksa. A co ho čekalo: pravý projev palestinskoarabské nenávisti. Fanatické chování, které mladá generace palestinských Arabů uplatňuje vůči každému, kdo zastává přátelský postoj vůči Izraeli, kdo věří v mír mezi Izraelem a Araby. Prostě, kdo se chová normálně. Takovým člověkem je i Mohammed Saud.

Prostřednictvím několika videoklipů bylo zdokumentováno, co ho ve Starém městě a na Chrámové hoře čekalo. Urážky, házení židlí, plivance do tváře (Viz  VIDEOODKAZ). Ptám se jako v úvodu: Od Židů? Nikoli. Od jeho muslimských soukmenovců, palestinských Arabů.

Viděno bez růžových brýlí a psáno bez servítků: arabští výrostci, kteří se považují za Palestince, se poflakují po Chrámové hoře a když tam nehrají fotbal, obtěžují a urážejí návštěvníky – tak, jak je jim libo.

Nejde jen o elementární zásady slušného chování vůči hostům, které byly tímto způsobem hrubě pošlapány. Jde o něco víc: o další důkaz, že s palestinskými Araby je šance uzavřít skutečný mír nulová. Jejich děti se chovají tak, jak je vedou dospělí. A máme tu paradox: dospělé (a samozřejmě i jejich ratolesti) reprezentují politici, kteří podněcují k protiizraelské nenávisti. Jsou to stejní politici, od nichž naivní svět očekává, že uzavřou s Izraelem mír. Nemožné.