K nálezu Ústavního soudu

Někdy je lepší počkat, až se převalí první mediální tsunami a pak se vyjádřit. Nebude to aktuální, zato s rozmyslem. Je více času seznámit se s názory aktérů i s věcí samotnou. V tomto případě s nálezem Ústavního soudu z 3. února.

Řeč je o zrušení některých paragrafů či jejich částí zákona o volbách do Parlamentu České republiky (jde o zákon č. 247/1995 ve znění pozdějších předpisů).

Samotný nález, jehož obsah byl v médiích dostatečně probrán,  má na webu Ústavního soudu (ÚS) 63 stran, odlišné stanovisko čtyř soudců pak 10 stran.

Nález, který vyvolal na české politické scéně bouři, byl publikován v médiích ve středu 3. února 2021 dopoledne (na iDNES v 10:51 SEČ, na Novinkách.cz ještě o něco dříve). Jen o několik hodin později, po 14:00, ostře kritizoval nález i předsedu ÚS premiér Babiš. Zajímalo by mě, jestli měl text (63 stran) v té době prostudovaný. Ptám se na to proto, že šéf dolní komory Radek Vondráček téhož dne večer po 22:00 v televizním pořadu Události, komentáře přiznal, že pro samé vyjadřování v médiích ještě neměl čas si nález pročíst.

To ale není to nejpodstatnější: všichni, i když nález neprostudovali, věděli, o co v něm jde a co politiky, zejména zákonodárce,  čeká. Tedy: tvrdá a efektivní legislativní práce. Čeho jsme ale svědky?

MÁLO ČASU

Někteří představitelé hnutí, které ne zase tak dávno zaplevelilo zemi billboardy s nápisem NEJSME JAKO POLITICI. MAKÁME, např. premiér Babiš či poslankyně Válková,  říkají, že zareagovat dle nálezu ÚS se do voleb nestihne. Jak tomu rozumět? Nechtějí snad MAKAT? To je totiž to, co po politicích situace vyžaduje a ti zodpovědní (zdá se, že jich je většina) si to plně uvědomují: aby mákli.

Každý z nás se někdy v životě dostal pod časový tlak – a musel jednat. Není to příjemné, ale nebylo zbytí. Teď to postihlo politiky. Takže chutě do práce, čas běží.

HROMOSVOD RYCHETSKÝ

Šéf ÚS se stal cílem útoků některých politiků, a to ze tří důvodů. Jednak kvůli samotnému nálezu, dále kvůli načasování a posléze kvůli svému angažmá v politice v době, kdy byl přijat zákon, jehož část byla  zrušena.

Pokud jde o samotný nález, sotva mu lze něco vytknout. Je precizně zdůvodněn soudcem-zpravodajem Janem Filipem, v plénu byl přijat přesvědčivou většinou 11 ku 4 hlasům, přičemž Rychetského hlas byl pouhou jedenáctinou hlasů PRO – zde je tedy kritika neoprávněná. Je jistě možné mít na celou věc jiný právní názor, například takový, jaký mají čtyři soudci ze skupiny PROTI, ale většina tentokrát rozhodla jinak a to samozřejmě platí. Tečka.

Námitku proti dlouhé době, která uplynula mezi podáním návrhu a vydáním nálezu, Pavel Rychetský uznává, nicméně v televizi (Interview ČT24 dne 4. 2. 2021) vysvětlil, že nemá jak celý proces urychlit. Věc dostal přidělenu soudce-zpravodaj, ten na ní pracoval, představil kvalitní dílo („vědeckou práci“) a kromě toho vyřídil za ty tři roky dalších 1410 věcí. Přesto Pavel Rychetský konstatoval, že kritizovaná doba „nevrhá nejlepší světlo na fungování ÚS“. Osobně jsem nabyl dojmu, že Jan Filip na této záležitosti "makal"  velice svědomitě – právě proto, že jde o principiální záležitost fungování naší postkomunistické demokracie.

Spekulace o načasování s ohledem na jakékoli politické zájmy, včetně údajné vlastní kandidatury na prezidenta, odmítl Pavel Rychetský absolutně, žádné takové faktory v rozhodování ÚS nehrály sebemenší roli a on sám o kandidatuře na Hrad nikdy neuvažoval a neuvažuje. Odmítl také skandální spekulace ministryně spravedlnosti Benešové, že snad soudci jednali pod vlivem korupčních tlaků. Za sebe říkám, že v každé standardně fungující demokracii s poněkud vyšší politickou kulturou by po takovémto nepodloženém obvinění následovala rezignace na ministerský post.

Ne tak v českém Absurdistánu. Když může veřejně a s použitím nepravdivých argumentů dehonestovat předsedu ÚS ministerský předseda, proč by nemohla plivnout směrem k pranýři s Rychetským svoji jedovatou slinu ministryně spravedlnosti. Překvapivé to není. Benešová patří do tábora prezidenta Zemana, což samo o sobě určilo, jaké k celé věci zaujme stanovisko. Jen by člověk od člena vlády očekával inteligentnější vyjádření.

Dále tu máme ono rádoby pikantní dilema „Rychetský před 20 lety a Rychetský dnes“. Předseda ÚS k tomu v televizi řekl, že tenkrát nebyl předkladatelem, zpracovatelem ani zpravodajem onoho zákona v parlamentu a dodal: „Už tehdy jsem to, co jsme zrušili, kritizoval.“

K tomuto „dilematu“ se vyjádřil na Novinkách.cz i soudce zpravodaj nynějšího nálezu Jan Filip. Jako pamětník, sám byl také v té době členem Legislativní rady vlády, řekl:

• Pan předseda (Rychetský) je v tom nevinně. Ta původní změna volebního zákona, na kterou byla pak naroubována ta dohoda číslo dvě, ten tzv. toleranční patent o zavedení většinových prvků do systému poměrného zastoupení, což je v podstatě kvadratura kruhu a je to neústavní samo o sobě, tak neprocházel Legislativní radou.

Dodal, že kritizované změny se do zákona dostaly „působením poslanců“.

Dovolím si dodat: i kdyby Pavel Rychetský zastával tehdy a nyní odlišná právní stanoviska, nebylo by to až tak nepochopitelné. Ilustrovat to budu na fiktivním JUDr Novákovi. Je přece zřejmé, že jiná právní stanoviska bude prezentovat JUDr Novák jako obhájce zločinců a jiná, stane-li se  státním zástupcem, který bude tyto zločince žalovat a opět do  jiná ve funkci soudce, jenž tyto zločince soudí. Pavel Rychetský byl před dvaceti lety politikem, nyní je soudcem.

Jen hypoteticky. Kdyby se tentokrát Pavel Rychetský připojil k oněm čtyřem “disidentům“ a nález nepodpořil, na situaci by to nic nezměnilo: nález by prošel  poměrem 10 ku 5. Na koho by premiér Babiš útočil v takovém případě?

Řečeno variantou zoufalého vyjádření vrchního ve filmu Dědictví: Nová doba. Ne štamgasti v teplické restauraci Prince de Ligne, ale předseda vlády demokratického státu dehonestuje jeden z pilířů demokratického systému - Ústavní soud a jeho předsedu.

A ministryně spravedlnosti demokratického státu mu v tom zdatně sekunduje.