K hajlování v europarlamentu

Také našimi servery proběhla 17. února zpráva, že ve štrasburském europarlamentu se hajlovalo. Přesněji: pravici vztyčenou tak, že to připomínalo nacistický pozdrav měl Angel Č. Džambazki.

Bulharský europoslanec. Stalo se tak na schodišti, když odcházel z plenárního sálu, videoodkaz je  ZDE.

Pokud lze Džambazkiho gesto spolehlivě vnímat jako „hajlování“, pak se můžeme jen podivovat tomu, co bychom mohli „po zemanovsku“ nazvat fascinací nacistickými symboly. Poslanec se předtím v projevu zastal Polska a Maďarska v jejich sporu s „Bruselem“ a nejnověji i evropskou justicí v kauze „čím větší deficit právního státu (myšleno v Maďarsku a Polsku), tím nižší dotace (pro Maďarsko a Polsko)“. Lucemburský Soudní dvůr EU ve středu 16. února rozhodl, že takto postupovat lze – a to vyvolalo odpor nejenom Budapešti a Varšavy, ale také jejich spojenců v této záležitosti, k nimž patří i Angel Č. Džambazki.

Hajlující europoslanec je politikem formace IMRO – Bulharské národní hnutí, které je řazeno mezi nacionálně-konzervativní a na pravolevé škále mezi pravicové až krajně pravicové. Džambazki svůj krátký projev (podle webu jeho strany) uzavřel slovy: „Ať žije Orbán a Fidesz. Ať žije Kaczyński a Právo a spravedlnost. Ať žije Bulharsko a náš národní stát. Ať žije Evropa národů.“

Načež se odebral k východu a zvedl pravici – přesně tak, jak to dělali nacisté. Proč? Co tím chtěl demonstrovat?

On sám si ovšem stojí za tím, že nehajloval. Web listu The Jerusalem Post v článku na toto téma uvedl 17. února Džambazkiho vyjádření, že nešlo o nacistický pozdrav, ale že prostě mával předsedající schůze. Obvinění proti němu označil za urážku na cti a pomluvu.

Na Twitteru pak napsal: „Když si pletete jednoduché mávnutí s nacistickým pozdravem, máte skutečný problém s Godwinovým zákonem*). To, že s vámi někdo nesouhlasí, neznamená, že je nacista. Omlouvám se, pokud moje nevinné mávnutí někoho urazilo, ale toto je vážný případ reductia ad absurdum**).
*) Pravděpodobnost, že se v diskusi na jakékoliv téma objeví přirovnání k Hitlerovi (či nacistům obecně), se s rostoucí délkou diskuse blíží 100 procentům.

**) Vede-li předpoklad k nesmyslnému výsledku, znamená to, že je nepravdivý - a tedy platí jeho negace.

Ať tak či onak, Džambazkiho gesto bude zkoumáno a případně, dle výsledku analýzy pohybu jeho pravé horní končetiny, řešeno vedením europarlamentu. V této souvislosti si nemohu odpustit jeden postřeh. Zdá se, že v rámci europoslancovy strany nemají někteří k symbolům připomínajícím neblahou éru nacismu příliš daleko. Jmenovitě stranická mládež.

Stalo se totiž, že v Bulharsku se v minulých dnech rozpadla mládežnická organizace partaje „Demokraté za silné Bulharsko“ (DSB), která je součástí tamní vládní koalice (v rámci aliance „Demokratické Bulharsko“). Informaci o tom přinesl 16. února 2022 server Dnevnik.bg (obr. 1).

... obr. 1/

Této okolnosti využilo mládežnické křídlo strany europoslance Džambazkiho – NMK, Nacionalen mladežki komitet. Na webu strany učinilo mladým z DSB nabídku, aby navzdory názorovým rozdílům přestoupili do jejich organizace.  V zájmu konzervativního směřování nejen Bulharska, ale celé Evropské unie.

To je záležitost, kterou nám nepřísluší hodnotit. Jde o nabídku, zda bude i poptávka je věc jiná. Zajímavý na tom je pouze jeden detail: logo mládežnického křídla strany IMRO – Bulharské národní hnutí (obr. 2):

... obr. 2/Web Vmro.bg.

Pozoruhodné je nejen samotné heslo na praporu (Svoboda, nebo smrt) a puška s bodákem, ale především lebka se zkříženými hnáty. Ne že bychom tento symbol mohli vztáhnout pouze na jednotky SS, jeho využití ve vojenství je starší a širší, ale přece jenom: tak jako hákový kříž (svastika) není pouze symbolem nacismu, ale je tak obecně vnímán, je i lebka s hnáty vnímána jako symbol SS. Proto její použití v emblému moderní demokratické politické strany či její mládežnické organizace působí podivně. Asi jako zvednutí pravice bulharského poslance Džambazkiho na schodišti Evropského parlamentu.

Na druhou stranu ale nelze přehlédnout některé jevy, které v Evropském parlamentu působí také podivně, ba doslova nepochopitelně.

Předsedkyně europarlamentu Roberta Metsolaová na svém Twitteru gesto Džambaskiho odsoudila a napsala: „Jsme Domem (sněmovnou) demokracie.“ Bezpochyby  ano. I přesto v něm čas od času dojde k antidemokratickým excesům, jako například v roce 2017, kdy byla na jeho půdě v Bruselu s poctami přijata palestinskoarabská teroristka Leila Khaledová, v minulosti zapojená do dvou únosů letadel (1969 a 1970). Příznivou shodou okolností (pro ni) neskončila na doživotí za mřížemi, ale užívá si svobody – díky tomu mohla řečnit i v evropském Domě demokracie. Ano, vedení europarlamentu pak celou záležitost prověřilo a slíbilo, že něco takového se už nebude opakovat.

Přesto si nemohu odpustit poznámku. Gestu Angela Č. Džambazkiho se zabránit nedalo, návštěvě teroristky Khaledové ano.