K fotbalovému MS v Kataru

Jiří Beránek v závěru svého článku na blogu iDNES („Osobní dojmy ze slavnostního zahájení MS 2022 jsou mírně řečeno rozpačité“/20. 11. 2022) klade otázku, co si o tom (fotbalovém MS v Kataru) myslíme my.

S obsahem Jiřího článku psaného ještě před výkopem zápasu Katar vs Ecuador mohu v zásadě souhlasit, byť jsem více nad věcí a vnímám i klady. Považuji se v zásadě za mírně pesimistického realistu a mnoho věcí v životě přijímám tak, jak přicházejí. Patří k nim i tento šampionát. Rozumím tomu, že se takový podnik nemůže konat jen ve fotbalově silných zemích a když už byla vybrána země z arabského světa s klimatickými poměry, jaké tam v létě panují, pak je v pořádku, že se akce koná v termínu, kdy je v Zálivu snesitelněji.

A že výběr Kataru provázela korupce? Že stadiony postavili v otrockých podmínkách zahraniční dělníci? Že země porušuje lidská práva? To všechno je pravda – a je to špatně. Mám ale kvůli tomu mistrovství bojkotovat? Mám se obrátit zády k týmu z mé oblíbené země? Asi bych měl, ovšem připadal bych si zvláštně.

Asi jako když sleduji pavouky tenisových turnajů, kde se s bojkotem ruských tenistů příslušné organizace vyrovnaly tak, že hráči sice mohou startovat, ale u jejich jména není uvedena státní příslušnost (často v podobě vlaječky, která chybí). Vskutku řešení ve stylu „vlk nasycen, koza netknuta“.

O šampionátu si tedy myslím své, ale tlačítko ON na televizním ovladači jsem stiskl. Hrál totiž tým z mé oblíbené země - tým Ecuadoru. Mám k té zemi ze silných privátních důvodů zvláštní kladný vztah (politiku do toho netahejme), a přestože vím, že nejde o favorita, držím Ecuadorcům palce. Když postoupí ze skupiny, bude rád, když budou úspěšní ve vyřazovací části, budu šťasten.

S potěšením jsem vyslechl ecuadorskou hymnu, kterou miluji, a když pak Valencia rozvlnil hned na začátku síť katarské branky, zajásal jsem – abych byl záhy roztrpčen. Ještě předtím skupinka hráčů padla na kolena a s hlavou vzhůru poděkovala Nejvyššímu. Pak ale přišla studená sprcha. Dle video asistenta rozhodčího se jednalo o ofsajd. Nadšení vystřídalo zklamání.

„Můj“ tým nakonec vyhrál 2:0, vrátil katarské ambice zpátky na zem a já se těším na páteční zápas Nizozemí – Ecuador. Budu mít trochu problém s loajalitou, protože v Zemi tulipánů žije od konce druhé světové války část naší rodiny; na druhou stranu vlastně „nemohu prohrát“.

... obr. 1/ Foto na památku. Autor článku při sledování úvodního zápasu MS ve fotbale 2022. Jako fanoušek ecuadorského národního týmu, v ruce drží vlaječku s vyobrazenými státními symboly Ecuadoru, které v mládí obdržel od přátel z Quita. Jaké štěstí, že tamní symboly se tak často nemění. (Zdroj: Archiv autora.)

... obr. 2/Andy, fascinující ecuadorská příroda. Sopka Cotopaxi. (Zdroj: Unsplash.com)

... obr. 3/Ecuador - země na rovníku. V pozadí monument rovníku (na rovníku, jak jinak), v popředí busta Charlese M. de La Condamineho, francouzského geografa, který v Ecuadoru vědecky působil deset let v první polovině 18. století. (Zdroj: Unsplash.com)

•

Kdykoliv je svěřeno pořadatelství nějakého mezinárodního sportovního podniku zemi, která neuznává Izrael a chová k němu ne právě přátelský vztah, zajímá mě, jak na tom budou Izraelci, ať už jako případní účastníci – sportovci, kteří se na akci kvalifikovali, nebo izraelští fanoušci. Ne vždy se k nim totiž příslušné orgány hostitelské země v minulosti chovaly v duchu fair play; politika převážila nad sportem, byly jsme svědky brutální diskriminace. Ani v Kataru není všechno tak, jak by mělo být, ale s potěšením jsem zaznamenal pokrok ve vztahu k izraelským fotbalovým fanouškům (samotní fotbalisté se v rámci kvalifikace UEFA do Kataru neprobojovali, skončili třetí ve skupině F).

Pozitivní je, že za přispění FIFA byly dohodnuty lety z izraelského Tel Avivu do katarského Dauhá určené pro fanoušky jak izraelské, tak arabské žijící na území Palestinské autonomie. Přepravy se ujala kyperská letecká společnost TUS Airways. Sympatické také je, že se nepotvrdila původní varianta těchto letů, totiž cesta z Tel Avivu nejprve na Kypr (do Larnaky) a teprve po krátkém mezipřistání odlet do Kataru. To aby to nevypadalo, že se Katar snaží přímými lety normalizovat vztahy s Izraelem, což je v očích některých Arabů ten největší hřích. Když ale v neděli 20. listopadu odstartoval první Airbus A320 (byl plný) s fanoušky na letu U81162 z telavivského Ben Gurionova letiště, nezamířil přes moře na Kypr, ale východním směrem – přes Jordánsko a Saúdskou Arábii přímo do Kataru. Snad u toho i zůstane.

Samozřejmé to není, protože katarští představitelé podle portálu Simple Flying, což je web specializovaný na dopravní letectví, pohrozily, že „jakákoli eskalace v Jeruzalémě, Gaze nebo na Západním břehu během šampionátu bude znamenat riziko zrušení dohody včetně přímých letů“. Zde by se slušelo dodat, že většinu eskalací ve zmíněných oblastech mají na svědomí arabští militanti, ale nechme to pro tuto chvíli být.

Těchto „fotbalových“ letů považovaných za historické – jde o první komerční vzdušné spojení mezi Izraelem a Katarem – má být podle serveru The Times of Israel uskutečněno dvanáct (šest tam, šest zpět), což by při plné vytíženosti Airbusu A320 představovalo tisíc návštěvníků z Izraele a Autonomie. Hovoří se o tom, že dalších asi devět tisíc poletí do Kataru jinými spoji přes Turecko, Jordánsko, Emiráty nebo Bahrajn.

Zpáteční letenka při využití služeb TUS Airways stojí 550 US dolarů; letecká společnost uvedla, že v případě zájmu ještě další dva lety přidá. Zajímavost: na palubních lístcích je kromě obvyklých údajů také uvedeno anglicky, hebrejsky a arabsky „Tvoříme historii“. Nicméně izraelské úřady instruovaly své občany, aby v Kataru nedávali najevo svoji izraelskou identitu, „nevyčnívali z řady“ a nepoužívali izraelské symboly (vlajku, Davidovu hvězdu, menoru, jarmulku apod.); podobné upozornění se týká příslušníků LGBTQ komunity, zde jde zase o jejich symboly. Důvod je zřejmý.

Jednak se turnaj koná v muslimské zemi, která kriminalizuje homosexualitu, zakazuje drogy a omezuje konzumaci alkoholu, jednak se účastní fanoušci z Íránu, regionálního úhlavního nepřítele Izraele. Opatrnosti tedy není nikdy dost.

Výstižně to vyjádřil jeden ze skalních izraelských fanoušků před nástupem do letadla, který neletí na svůj první světový šampionát:  „Tohle není destinace, kterou navštěvujete každý den. Možná to bude moje jediná šance se tam podívat - je to něco, co zažijete jednou za život.“ A dodal: „Izraelskou vlajku jsem si sebou tentokrát nevzal. Vždycky jsem ji bral, ale tentokrát jsem se rozhodl tak neučinit.“

Bezpochyby ví proč.