K evakuaci ukrajinských vojáků z Azovstalu

Se stísněnými pocity čtu zprávy o hrůzostrašných poměrech, které panují v komplexu Azovstal v Mariupolu. Ti obránci tam zažívají skutečné peklo na zemi. A ještě stísněnější pocity mám při představě, co je čeká po evakuaci.

Jednoduchá úvaha. Chovají-li se ruští okupanti jako vraždící bestie vůči bezbranným civilistům, jak se asi budou chovat vůči mužům v uniformě, kteří se jim dostali do rukou a které považují za autentické ukrajinské fašisty, banderovce, neonacisty?

Nedělám si iluze. Jedinou, ne velkou nadějí je možnost výměny zajatců. Kdyby této šance nebylo, čekalo by „evakuované“ (de facto zajaté, neb teď jsou na území nepřítele) ukrajinské obránce to nejhorší, co si lze představit.

Že jsou mezi nimi ranění, někteří těžce? Tím hůř.

Asi tušíme, jak Sověti zacházeli za Velké vlastenecké války se zajatými nacisty. Rusové dneška se od Sovětů včerejška zase tolik neliší. S nacisty a fašisty se v čase vzájemného konfliktu Rus nikdy nemazlil.

Obavy jsou tedy na místě. Člověk se v životě nerad mýlí. Pokud bych byl na omylu v tomto případě, přijal bych svůj špatný odhad s nepopsatelnou úlevou.