K dopadení teroristů z Eladu

Sice trvalo o něco déle než v případě předchozího zákeřné vraždy v Arielu, ale nakonec byly bezpečnostní služby úspěšné. Uznání zaslouží izraelská armáda, policie a bezpečnostní služba Šin Bet.

Ve čtvrtek 5. května, v závěru státního svátku, izraelského Dne nezávislosti, dva mladí Arabové (19 a 20 let) ze severní části Palestinskoarabské autonomie, spáchali v Izraeli ohavný zločin. Za použití seker a nožů zavraždili ve městě Elad tři muže, otce rodin, kteří po sobě zanechali v souhrnu 16 sirotků. Další čtyři osoby zranili, některé z nich těžce.

Okamžitě se rozjela pátrací akce.

Kdo ji v médiích sledoval, tak jako autor tohoto článku, čekal každým dnem vytoužený titulek. V pátek nic, v sobotu nic. Ani v neděli ráno nic. Až později toho dne (8. května), během dopoledne. Konečně! Titulek na webu The Jerusalem Postu: Teroristé z Eladu dopadeni po třídenním pátrání (obr. 1).

... obr. 1/

Objeveni byli relativně nedaleko, asi půldruhého kilometrů od Eladu, v lese Nachšanim; opodál byla nalezena i sekera, kterou vraždili.

Všem slušným lidem, v Izraeli na prvním místě, ale i jinde ve světě, se bezpochyby ulevilo.

Server izraelské televize KAN11 zaznamenal také reakce – pochopitelné, ale nikoli takové, aby se podle nich mohly izraelské bezpečnostní složky chovat – pozůstalých po brutálně zavražděných. Někteří z nich vyjádřili roztrpčení nad tím, že teroristé nebyli zlikvidováni.

Alespoň dva hlasy za všechny. Dcera zavražděného Yonatana Habakuka: „Proč nebyli zastřeleni? Vězení pro ně bude hotelem.“ Bratr zavražděného Boaze Gula: „Je mi líto, že nebyli na místě zlikvidováni. Netěší nás, že půjdou do vězení, dostanou televizi a vystudují bakalářský titul.“

Nezměrné bolesti pozůstalých, která formuje takovéto uvažování, lze velice dobře rozumět. Leč platí: takovýmto způsobem v dané situaci postupovat nebylo možné. Neodpovídalo by to minimálně armádnímu etickému kodexu a principu známému jako Čistota zbraní. Oba skrývající se teroristé, bezohlední vrazi, nepředstavovali při svém nalezení pro bezpečnostní síly bezprostřední hrozbu, alespoň tak přítomní příslušníci situaci vyhodnotili, nebyli ozbrojeni a tudíž nebylo možné je zlikvidovat. Můžeme si o tom myslet co chceme, třeba i to, co pozůstalí, ale taková jsou prostě izraelská pravidla boje s nepřítelem.

Snad si i ti, kdo Izraeli příliš nefandí uvědomí, jaký je rozdíl v přístupu jedné a druhé strany v konfliktu mezi palestinskými Araby a Izraelem. Kdo z vůdců vyzývá k vraždění civilistů a kdo se i v případě dopadení sprostých vrahů chová civilizovaně.