Obnova z hlediska slova obnovit by znamenala obnovit celou relaci náměstí k nějakému datu. Z hlediska kompozice umístění by se měla obnovit i veřejná kašna stojící nedaleko a zauvažovat o obnově někdejší severní části staroměstské radnice. Z hlediska historizujícího tedy o racionální obnovu určitě nejde. Jiná věc by byl nový památník Panně Marii, s nímž by žádná křesťanská denominace neměla problém. Kdežto s tímto katolicky vypjatým symbolem nadvlády se katolíci dopouštějí pyšného hříchu triumfalismu, který do dnešní doby vůbec nepatří.

Ten sloup byl zbouřán, protože byl považován za symbol habsburského útlaku, neboral se náboženský symbol . Nejde o pannu Marii, ta má v Praze více soch a dokonce dvě kopie té sochy ze sloupu - na Strahově a u týnského chrámu. Na Hradčanech je mariánský morový sloup atd.

Komenský se v r. 1650 obrátil na Turky s žádostí, aby zaútočili Rakousko, že je podpoří. Tenkrát nebyla v módě žádná tolerance. V protestantské části Německa jednoznačně razili zásadu: čí vláda, toho náboženství a od nich to převzali další. S náboženskou tolerancí se začalo v katolických zemích již koncem 18. století, v protestanských později. Například v Británii až kolem r. 1850, v Prusku ještě později. Nejpozději zavedli toleranci ve Švédsku, až v r. 1950, do té doby nemohl ve Švédsku žít žádný katolík ani žid.

Hlásím se k CČSH a přesto vztyčení sloupu považuji za správné. Neptám se, co by tomu řekl Komenský, ale ptám se, co by tomu řekl Hus. Nepochybuji o tom, že by souhlasil, neboť v první řadě jde o vyjádření úcty k Panně Marii

Ve střední Evropě dochází k válkám mezi protestanty katolíky a války byly zažehnány Auguspurským náboženským mírem. prosazujícím Habsburkové na základě Augspurského míru přivedli do země jezuity, kteří kromě snahy o návrat obyvatelstva ke katolické víře s sebou přinesli i vyšší vzdělanost. Ti se však stali trnem v oku nekatolíkům a vůči nim vzrůstala značná zášť, živená především jejich pastorační úspěšností a též jistým vynímečným postavením. Přes všechny svobody, které české stavy od Habsburků obdrželi mnoho ústupků přes náboženskou svobodu a tak dál vyvolali proti Habsburkům povstání, které vedlo k bitvě na Bílé Hoře. Na tom neměla církev žádný podíl. Samozřejmě, že po povstání utáhli Habsburkové šrouby. Majetek zabavený české protestantské šlechtě dostala cizí katolická šlechta a ne církev. Ta svůj majetek získávala dary.

Porážka českých stavů na Bílé hoře měla i pozitivní dopad na Čechy. Pokud by k ní nedošlo, došlo by následně k poněmčení Čech. V době husitských válek prodával císař Zikmund území, která patřila České koruně a prodal mimo jiné i tehdejší Sudety německé šlechtě. Důsledek byl ten, že vládnoucí panovník ztrácel nad tímto území vliv. V Čechách byla náboženská svoboda. Začali se do Čech houfně stahovat protestanti z Německa. Zvolený král Fridrich Falcký byl rovněž Němec. Po porážce stavů začal Ferdinand II tvrdě uplatňovat dohodu uzavřenou mezi katolíky a protestanty tak zvaným Auguspurským náboženským mírem, který určoval heslo Cuius regio, eius religio (koho vláda, toho náboženství). To vedlo k tomu, že se z našeho území začali stahovat němečtí protestanti zpět do Německa.

Tak české stavy vyvolaly povstání právě proto, že o ty své svobody postupně přicházely, protože Habsburkové samozřejmě chtěli vládnout naprosto autokraticky a centralisticky především....

Jak typické. My bezvěrci, v postavení Mariánského sloupu problém nevidíme. Naopak, ať tam stojí, je to kus naší historie, proč si jí nepřipomínat, proč jí zapírat. Věřící s tím ale problém mají a tak vzhůru na barikády za pravdu svou a cizí lež. Jednou se zeptali spisovatele Michala Wievegha, co pro něj znamená náboženství. Odpověděl krátce - intolerance.

Z mého pohledu je rozhodující to, co na to současníci. Podle Peroutky v Budování státu proti tomu tehdejší Národní rada protestovala. Proto jsem pro obnovu.

Švédové 25. 7.1648 díky zradě obsadili vydrancovali Pražský hrad. Vojáci se pokusili dobýt 31. 7. Staré a Nové Město pražské. Jediná cesta vedla přes Kamenný (Karlův) most. Obránci (měšťané, řemeslníci a studenti Univerzity Karlovy) vytvořili Mariánskou legii proti vycvičené a vyzbrojené švédské armádě. Obránce vedl jezuita pater Jiří Plachý, který měřil 195 cemtimetrů. Obránci se rozhodli uhájit Karlův most a vstup do Starého Města. Nejtěžší boje byly ve dnech 6. - 11.10. Ve chvíli, kdy jim docházely síly, obrátili se k nebi a prosili o pomoc Boha na přímluvu Panny Marie. Slíbili, že když zachrání Prahu před zničením, postaví Panně Marii z vděčnosti a na poděkování za pomoc a ochranu sloup s její sochou na Staroměstském rynku. Proto socha představovala Pannu Marii Neposkvrněnou (Immaculatu). Další útok byl 24.10. do 1.11.1648. Ten den švédský velitel v Praze, následník trůnu princ Karel Gustav dostal zprávu o míru (24.10. den podepsání Vestfálského míru). Pražané uhájili Staré i Nové Město před silným nepřítelem a dodrželi svůj slib, který dali ve své největší tísni a postavili sloup se sochou Panny Marie Neposkvrněné - Immaculaty. Po skončení Třicetileté války požádali Pražané císaře Ferdinanda III. o pomoc při postavení Mariánského sloupu. Císař byl velkým mariánským ctitelem a jejich žádosti vyhověl. Podpořil stavbu velkou finanční částkou. Mariánský sloup v Praze se stal druhým z mariánských sloupů v Evropě po této nejhroznější válce. Málo kdo ví, že socha Husa s mariánským sloupem tvořila jeden celek a socha Husa byla postavena s ohledem na mariánský sloup.

Pramen :československá a česká historie.

Ten sloup byl postaven na počest uhájení Prahy před Švédy, nicméně lidi to vnímali pak trochu jinak - a sice jako symbol Habsburské nadvlády a násilné rekatolizace. Ostatně sám geniální a všemi opěvovaný Peroutka napsal ve svém Budování státu už v r. 1933: „Lid upřímně pokládal stržení Mariánského sloupu za nezbytný výkon národní hrdosti. Mýlil se přitom poněkud v historických faktech, domnívaje se, že sloup byl postaven na oslavu vítězství nad Čechy na Bílé hoře. Sloup byl vztyčen teprve o třicet let později, na paměť uhájení Prahy před Švédy. Ale je pravděpodobno, že, i kdyby to byl věděl, lid by se sotva zarazil před tak jemným rozdílem: ať tomu bylo před třemi sty lety tak či onak, sloup byl pokládán za znamení hanby a za symbol Rakouska a násilné církve. V jistém smyslu měl lid pravdu i historicky: obhájení Prahy před Švédy znamenalo dokonání a zabezpečení protireformace a zajištění kořisti v Čechách.“[9]

"Komenský v čele českých a moravských protestantských exulantů otevřel Švédům v Lešně brány města – tím bylo zabráněno jeho násilnému vojenskému dobytí."

Technicky vzato je to pravda, ale lidsky je to nepřijatelné. O osudu města a vojenském postupu má rozhodovat jeho vedení a ne hosté - imigranti. V této věci u Komenského zvítězil ideologický pohled nad elementární tolerancí a slušností. Brno takovým způsobem naštěstí nikdo nezachraňoval.

Situace v Evropě nebyla černobílá. Zásadu Cuius regio, eius religio prosadili hlavně protestanté, obdobná totalita panovala i v jimi ovládaných zemích. Rozumné hlasy jako Erasmus Rotterdamský se neprosadily.

Rakouský panovník v té době musel Rakouském soustátí udržet jednotu a zejména jednotu náboženskou, protože Evropa byla ohrožována Tureckem. Křesťanství naší zemi přineslo rozkvět a rozvoj.