K článku Jana Zieglera o íránském judistovi v Tel Avivu

S potěšením jsem zaznamenal, že nejsem sám, kdo informoval o íránském judistovi Saeidu Mollaeiovi (používám mezinárodně známý anglický přepis) v souvislosti s jeho startem na grandslamu v Tel Avivu.

V pátek (19. 2.) se této vpravdě historické skutečnosti věnoval i kolega Jan Ziegler („Muslimská nenávist dostala za vyučenou, íránský judista zápasí v Izraeli“). Za jeho článek mu děkuji, byť hned na začátku musím uvést na pravou míru jednu nepřesnost. Není to ovšem chyba Jana Zieglera, nýbrž zdroje, z něhož čerpal (Seznam Zprávy).

Mollaei se rozhodl nevrátit do Íránu z MS v Japonsku 2019 nikoli proto, že nastoupil proti reprezentantovi Izraele, ale z jiného důvodu.

Saeid Mollaei byl na šampionátu v Tokiu po nátlaku a vydírání ze strany činovníků íránského judistického svazu a politiků íránského režimu nucen záměrně prohrát v semifinále se svým belgickým soupeřem. Íránský režim si tím chtěl pojistit, že se Mollaei (kategorie do 81 kg) neutká ve finále s izraelským reprezentantem Sagim Mukim, který soutěžil v druhém semifinále a byl úspěšný. Ve finále pak vybojoval zlato a stal se mistrem světa. Před utkáním byl Mollaei vedením výpravy „jemně upozorněn“, že v jeho domě v Íránu jsou lidé z bezpečnosti – za takové situace příliš na výběr nemáte.

Mollaei o tom všem ještě v Tokiu informoval západní média, čímž si definitivně uzavřel cestu do vlasti. (Jenom blázen by se vracel do země, která bez spravedlivého soudu popravuje sportovce – viz nedávné otřesné případy dvou zápasníků Afkariho a Hosejního. Tokijský skandál se sice odehrál ještě před tím, než byli oba sportovci oběšeni, nicméně o tom, co je režim ajatolláhů zač to vypovídá dostatečně.) Nebyl to ovšem jediný důvod. Mollaei už měl těchto praktik (bojkotu Izraelců z politických důvodů) takříkajíc plné zuby.

Mezinárodní judistická federace mu pomohla s emigrací do Německa, později získal od mongolského prezidenta občanství jeho země – a proto figuruje v seznamu účastníků telavivského grandslamu jako reprezentant Mongolska.

Jeho současná přítomnost v Izraeli vyvolala v tamních médiích a ve sportovní veřejnosti obrovský zájem, mnozí tajně doufali, že se ve finále setká se Sagim Mukim. Oba soutěží v kategorii do 81 kg a byla by to svého druhu náhrada za Tokio 2019. Teoreticky to možné bylo, neboť každý byl nasazen v jiném poolu, leč všechny iluze ukončilo Mukiho vyřazení v 2. kole poolu C.

Naproti tomu Mollaei vyhrál pool B, v semifinále pak zvítězil nad Rusem Lappinagovem a poražen byl až ve finále Boltaboevem z Uzbekistánu. Zisk stříbrné medaile na jeho premiérovém klání v Izraeli (kam by se samozřejmě nedostal, kdyby i po Tokiu 2019 reprezentoval Írán) je pro něj obrovským úspěchem – a vlastně pro celé judo: nejen v rovině sportovní, ale i symbolické. Místo nenávisti, vyhrožování a šíření zla jsme byli svědky budování mostů přátelství a ducha fair play. Ale to bych jen opakoval, co zdůraznil v nadpise svého článku Jan Ziegler.

Pro úplnost dodám, že díky nedávno podepsaným Abrahamovským dohodám soutěží v Tel Avivu dva judisté Spojených arabských emirátů, což také nebylo ještě relativně nedávno myslitelné.

Tak vypadá mírové soužití v praxi.

Některá izraelská média uvedla, že Saeid Mollaei se chce po grandslamu vrátit do Izraele a spolu s izraelským týmem se připravovat na odloženou tokijskou olympiádu. Na té by rád v boji o zlato změřil síly se Sagim Mukim. Čas ukáže, jestli je to něco víc než jen upřímné přání.