K článku „Holokaust není mrtvý, antisemitismus žije, polemika s p. Zieglerem“

Je nanejvýš politováníhodné, ale současně zřejmě příznačné, že si pan kolega Trčálek ani v čase nejposvátnější piety u příležitosti uctění památky obětí holocaustu neodpustil rafinovanou relativizaci této tragédie.

Považuje-li p. Trčálek Starý zákon za „nepochybně jednu z nejodpornějších knih vůbec“ (spolu s Koránem), vedle níž nám i Hitlerův Můj boj „může připadat jako nevinná kniha“, pak je zřejmé, že otevírat diskusi na toto téma představuje toliko ztrátu času.

Jen dodám, že od tak inteligentního a literárním talentem mimořádně obdařeného člověka bych se takovéhoto primitivního, jednostranného a účelového zjednodušení prezentace Starého zákona nenadál (a to jsme v jeho textech zvyklí na ledacos).

Co ovšem bez reakce nechat nelze, je Trčálkův zásadní omyl obsažený v posledním odstavci jeho polemiky; odstavec nabízím celý:

• Stát Izrael má jistě právo na svou existenci, ovšem jeho existence je návratem do starozákonních časů, kdy platilo výhradně oko za oko, zub za zub a chtějí-li Židé právě toto, věčně se topit na tomto proklatém kousku zaslíbené země v krvi, a dovolávat se přitom holocaustu jako ospravedlnění všech svých činů, budiž jim to přáno, protože každému, co jeho jest!

/1/ Existence Izraele není návratem do starozákonních časů v právním slova smyslu, tedy žádné „oko za oko“. Izrael není teokratický stát.

/2/ Židé se v žádném případě nechtějí a od vzniku státu 1948 nechtěli „topit v krvi“, čehož důkazem jsou následující pasáže z izraelské Deklarace nezávislosti vyhlášené 14. května 1948:

Apelujeme - za neustávajících krvavých útoků, které se na nás po měsíce podnikají - na syny arabského lidu žijící ve Státě Izrael, aby zachovali mír a podíleli se na budování státu na základě plné občanské rovnoprávnosti a odpovídajícího zastoupení ve všech státních institucích, prozatímních i definitivních.

Podáváme všem sousedním státům a jejich národům ruku ke smíru a k dobrému sousedství a apelujeme na ně, aby vzájemnou pomocí spolupracovaly s židovským národem, jenž se ve své Zemi stal samostatným. Stát Izrael je připraven připojit se ke společnému úsilí o rozvoj celého Předního východu.

Byli to nepřátelé Židů, Arabové v Palestině a okolních zemích, kdo chtěl Židy „topit a utopit v krvi“, kdo na podanou ruku jako symbolický začátek mírové koexistence reagoval tasenou zbraní ve snaze tuto ruku utnout, kdo ve vojenském smyslu zahájil protiizraelskou agresi.

/3/ Pokud se Židé dovolávají holocaustu, tak nikoli jako ospravedlnění svých činů, ale především ve smyslu dějinného poučení: „Už nikdy jako ovce (pasivně a bez odporu na smrt)!“ Neboli: „Tentokrát se budeme účinně bránit, to nechť naši nepřátele vezmou s plnou vážností na vědomí.“ A tak si také počínají. V duchu hesla „Žádný holocaust II“.

•

Píseň nejen pro Karla Trčálka. Adrian Snell: I AM YOUR GOD/YOUTUBE