K cirkusu kolem Chrámové hory

To, co se nyní v hlavním izraelském městě děje, mám na mysli po zavraždění dvou drúzských příslušníků izraelské pohraniční policie, se jinak než cirkus označit nedá. Má to ovšem dalekosáhlé důsledky.

Osobně se domnívám, že jde o další důkaz toho, že mírové narovnání s palestinskými Araby je zhola nemožné. Mír bylo možné uzavřít s egyptskými Araby, s Araby jordánskými, ale nikoli s Araby palestinskými. Jde o iluzi živenou falešnými představami těch, kdo jsou slepí vůči každodenní realitě.

Hlavní překážkou je způsob myšlení. Jakou podobu má palestinskoarabská logika, vidíme v těchto dnech na příkladu toho, co následovalo po vraždě policistů.

Izrael uzavřel na dva dny Chrámovou horu – v rámci vyšetřování případu a pátrání po dalších zbraních. Pak následovalo opatření, jediné možné, pokud jde o operativnost (rychlost prevence) a smysluplnost – instalace bezpečnostních rámů (detektorů kovu).

Hysterie, která kolem toho na arabské straně vypukla, pohřbila poslední zbytky mých nadějí, že s Araby zvanými nesprávně Palestinci je možné se dohodnout. Nelze.

Nic není platné, že teror vůči policistům spáchali soukmenovci  těch, kdo nyní vyvolávají nepokoje, že zbraně k útokům jsou přechovávány v muslimských svatostáncích či přilehlých budovách na Chrámové hoře, že izraelská policie uvolnila kamerový záznam dokumentující tuto děsivou skutečnost. Nic z toho Araby nezajímá. Oni chtějí jediné: aby bylo stoprocentně po jejich. Kompromis po arabsku znamená výhru 100 ku nule.

Nestačí, že dohled nad Chrámovou horou, nedílnou součástí izraelského hlavního města, má, pokud jde o náboženské záležitosti, muslimská nadace Waqf podléhající hlavě sousedního státu, jordánskému panovníkovi. Nestačí, že Židé a jiní nemuslimové se na Chrámové hoře nesmějí modlit, rozumí se ani na volném prostranství. Arabové chtějí svobodu: nikoli k náboženským rituálům, ale svobodu útočit, bodat noži a sekerami, střílet a vraždit Izraelce. Bezpečnostní rámy tomu mají v rámci svých technických možností bránit. Proto ta hysterie, proto jsme možná na prahu třetí intifády.

Arabové - muslimové ze sebe dělají na Chrámové hoře nadlidi. Zatímco my ostatní musíme kvůli teroru jejich soukmenovců ve víře (Bin Ládin a spol. a ďábelští následovníci) procházet rámy všude tam, kde o tom příslušné orgány rozhodnou, Arabové v Jeruzalémě to striktně odmítají. Jak trefně napsal v diskusi na Novinkách.cz pan Štěpán Bicera: „Celý svět kvůli pár atentátníkům prochází detektory, tak proč by neměli ti, z jejichž řad pochází nejvíce zla.“

Arabské státy, které se těší naší podpoře (Egypt, Emiráty, Saúdská Arábie, Bahrajn) vedou několik týdnů ostrou politickou kampaň proti Kataru, o němž jsou přesvědčeny, že podporuje terorismus. Ještě v sobotu (22/7) večer přinesly agentury zprávu o vyjádření ministra zahraničí Spojených arabských emirátů Anvara Gargaše, který pravil, že je zapotřebí, aby Katar změnil svoji politiku – a pak teprve s ním budou moci zmíněné čtyři země opět navázat dialog.

Když jde ale o palestinské Araby a jejich teror, nic takového z arabského světa neslyšíme. Právě naopak. V sobotu 22/7 konzultovali situaci v Jeruzalémě egyptský a jordánský ministr zahraničí a shodli se na tom, že je „nesmírně důležité zastavit izraelskou eskalaci vůči Palestincům a odstranit veškeré restrikce uvalené Izraelem na Palestince, kteří chtějí vykonávat pobožnosti v (mešitě) Al Aksa.“

Ani slovo o změně politiky Palestinskoarabské autonomie, ani slovo o tom, že „posvátné místo uctívání“ nesmí sloužit jako základna pro teroristické aktivity včetně vraždění policistů.

Už v pátek (21/7) vydal Egypt prohlášení, v němž se uvádí, že „Izrael by měl respektovat posvátnost náboženských míst a právo Palestinců praktikovat náboženské rituály v atmosféře svobody a bezpečí, bez trestných opatření nebo nespravedlivých restrikcí, které vyvolávají rozhořčení mezi palestinským lidem a celého muslimského světa.“

Při vousu Prorokově, o jaké „atmosféře bezpečí“ to Káhira mluví? Copak neví, o co na Chrámové hoře jde, kdo tam provádí násilí a teror a kdo to celé z Ramalláhu i odjinud podněcuje? Zase ten falešný dvojí přístup: Katar je nemilosrdně na pranýři (dejme tomu, že v Káhiře, Rijádu, Abú Zabí a Manámě vědí proč), ale teror palestinských Arabů, primární příčina jeruzalémských nepokojů, je velkoryse přehlížen.

Muslimským světem se šíří lež o tom, že izraelská vláda chce změnit status quo na Chrámové hoře. Přestože Izraelci bezpočtukrát zopakovali, že nic takového v úmyslu nemají, Arabové budou do omrzení tento nesmysl opakovat – a zdá se, že této lži ochotně věří. Jako propagandistická munice je totiž k nezaplacení. Araby nezajímá pravda, kterou naposledy ( v sobotu 22/7) připomněl vysoký představitel Státu, generálmajor Yoav Mordechaj, koordinátor vládních aktivit na Teritoriích:

• Izrael nechce změnit status quo, to je jasné poselství izraelské vlády určené muslimskému světu. Nechceme změnit politický nebo náboženský status quo, ani situaci v oblasti. Jediné, co chceme je zajistit, aby nikdo nemohl znovu vstoupit (na Chrámovou horu) se zbraněmi a provést další útok.

Je tak těžké to pochopit? Je – pro toho, kdo tomu porozumět nechce. S takovými lidmi ovšem není možné dojednat mír. Neboť jejich odpověď z tohoto víkendu má následující podobu:

• v pátek večer během šabatové večeře zavraždil za pomoci nože arabský terorista v obci Halamiš v regionu Judea a Samaří tři členy rodiny Salomonovy: dědečka Yosefa (70), jeho dceru Chayu (46) a jejího o deset let mladšího bratra Elada, otce pěti dětí. Jen tak, prostě se mu zachtělo vraždit Židy;
• v neděli (23/7) časně ráno byla vypuštěna z Pásma Gazy raketa mířící k jihoizraelské pobřežní oblasti u Aškelonu – opět jen tak, někoho z Arabů prostě napadlo, že na Izraelce vypálí raketu. S očekáváním: čím větší škody, tím lépe. Střela naštěstí vybuchla ve vzduchu krátce po startu a žádné škody nezpůsobila.

O tom se však v arabských médiích nepíše a pokud ano, tak okrajově nebo v propagandisticky falešných souvislostech. To nás přivádí k obecnější politické otázce. Jsou arabské režimy skutečně spolehlivým partnerem v boji proti islámskému terorismu. Anebo proti němu vystupují pouze tehdy, když je bezprostředně ohrožuje? Zkusme se i nad tím zamyslet.

AKTUALITA Z NEDĚLNÍHO RÁNA (23/7)

Izraelská strana ve snaze hledat kompromis uvažuje o alternativě k bezpečnostním rámům. V neděli ráno byly u jednoho vstupu na Chrámovou horu (u severovýchodní Brány kmenů) instalovány speciální hi-tec monitorovací kamery*), které by mohly detektory kovů nahradit.  Jak ale hlásí server Ynetnews, i toto kompromisní řešení bylo muslimy mířícími do mešity Al Aksa k modlitbám striktně odmítnuto. Zde je několik vyjádření vyznavačů učení Proroka:

• Nebudeme souhlasit s novou kontrolou. Náš boj bude pokračovat bez přerušení každou denní hodinu.
• Nové opatření je horší než detektory kovů.
• Nesouhlasíme s žádnou kontrolou. Ještě dnes se setkáme a rozhodneme o dalších krocích.

*) dokáží identifikovat u osob přítomnost zbraní bez použití detektoru kovu

Jak říkám: Pokud jde o mír s palestinskými Araby, platí: Mission Impossible. Mírovou misi nelze splnit. Že nejde z mé strany o přehnaný pesimismus dokládají slova předsedy Palestinskoarabské autonomie Mahmúda Abbáse, která adresoval členům svého hnutí Fatah, jež je i se svým šéfem partnerem Izraele v mírovém procesu. Abbás dle serveru Times of Israel 22/7 uvedl:

• Kampaň pro Jeruzalém fakticky začala a neskončí, dokud Palestinci nezvítězí a neosvobodí svatá míst od izraelské okupace.

Tak co chcete pane Abbási? Mír s Izraelem, nebo válku o Jeruzalém?