K angličtině některých vrcholných politiků

Nejen u nás se někteří posmívají angličtině toho či onoho politika. Někdy právem, někdy ze zlomyslnosti. Touto zkušeností prošla v minulých dnech izraelská ministryně vnitřních věcí Ayelet Šakedová.

Zúčastnila se pravidelné výroční konference pořádané novinami The Jerusalem Post; letos se akce konala 12. října pod názvem „The Future is Now“ (Budoucnost je teď). Mezi hosty byli jak špičkoví domácí politici včetně prezidenta Herzoga či premiéra Bennetta, tak VIP hosté ze zahraničí. Mezi nimi Ron Lauder, prezident Světového židovského kongresu, prezident FIFA Gianni Infantino nebo bývalý US státní tajemník Mike Pompeo.

Ministryně Šakedová z pravicové strany Yamina patřila mezi ty politiky, s nimiž moderátoři vedli krátké, asi 15minutové rozhovory. Jednacím jazykem konference byla angličtina (The Jerusalem Post v tištěném vydání i internetové verzi vychází v angličtině).

A právě angličtina Ayelet Šakedové se stala terčem posměchu na sociálních sítích (kdosi je vtipně nazval sítěmi asociálními – někdy tak vskutku působí). Ministryně si v jednom okamžiku nemohla vzpomenout na anglický výraz „to appreciate“ (ocenit, vážit si) a musela se hebrejsky zeptat vedle ní sedící novinářky Tal Šalevové z portálu Walla!, jak se to řekne. Pak plynule pokračovala v angličtině dál.

Tento drobný zádrhel, který se může stát každému, kdo má jiný mateřský jazyk než angličtinu, byl vítanou příležitostí pro všechny, kdo chtěli „psa bít“ - hůl jim podala sama Šakedová. Negativních reakcí, jejichž cílem bylo ministryni ponížit, se objevilo tolik a byly tak intenzivní, že politický analytik The Jerusalem Postu Herb Keinon cítil potřebu napsat na toto téma analýzu nazvanou „Stop mocking Ayelet Shaked's English“ (Přestaňte se posmívat angličtině Ayelet Šakedové). Vyšla 18. října. (Viz obr. 1.)

... obr. 1/

Herb Keinon se ministryně Šakedové zastal. Nabyl dojmu, že někteří chtěli Šakedovou ponížit. Jeho text začíná odstavcem:

• Ministryně vnitřních věcí Ayelet Šakedová se narodila, vyrostla a získala vzdělání v Tel Avivu. Její rodiče pocházejí z Izraele. Nikdy nepobývala delší dobu v nějaké zemi, kde se mluví anglicky. Její angličtina je dobrá, i když má akcent. A co má být?

Mezi těmi, kdo si neopomněli přisadit, je syn expremiéra Yair Netanjahu. Na Facebooku zveřejnil inkriminovanou několikasekundovou pasáž (hledání anglického výrazu „to appreciate“) a doprovodil ji „zlými slůvky“: „Ayelet Šakedová předvádí shakespearovskou angličtinu. Představte si, co by s něčím podobným udělaly propagandistické kanály, kdyby se to místo levicové Šakedové stalo pravicovému ministrovi. “

(V okamžiku, kdy někdo označí jasně vyprofilovanou pravicovou političku jako političku levicovou, sám se stane propagandistickým kanálem a sníží tím svoji věrohodnost – LS.)

Podobných, ba ještě horších posměváčků bylo víc, připomíná Herb Keinon a uvádí příklady. Ty s dovolením pominu a všimnu si jeho hodnocení samotné ministryně Šakedové a věcí s její angličtinou souvisejících.

Herb Keinon (pochází z amerického Denveru a vystudoval University of Colorado a University of Illinois – LS) píše, že kdo sledoval celé interview se Šakedovou na této konferenci, a také rozhovory, které s ní byly vedeny v minulosti v angličtině, musí přiznat, že její vyjádření byla zcela srozumitelná. Dostala náročné otázky týkající se její role v současné vládě a jejích budoucích plánů, přičemž byla schopná sdělit publiku, jaká je její pozice. Ano, mluví s izraelským přízvukem, říká Herb Keinon a znovu dodává: No a co?

Podle něj ne každý, jako třeba expremiér Netanjahu, prožil léta, která ho formovala, na amerických školách a mluví tudíž perfektně anglicky. Stejně tak ne každý, jako třeba premiér Bennett, má rodiče, jejichž mateřským jazykem je angličtina (otec a matka současného předsedy vlády Izraele se přistěhovali do Izraele v 60. letech z USA, kam se v době Bennettových školních let ještě pracovně na nějaký čas vrátili a on tam chodil do školy – LS). To ale neznamená, že bychom se měli vůči lidem, kteří tuto příležitost neměli, vymezovat nebo se jim dokonce posmívat.

A dodává: Platí to zejména v této zemi (Izraeli), kde nejméně třetina lidí mluví hebrejsky s nějakým akcentem - ať už marockým, arabským, francouzským, amharským, ruským, jemenským nebo americkým.

Keinon uvádí, že pokud bychom přijali názor, že lidé by na veřejnosti neměli mluvit, neovládají-li daný jazyk dokonale anebo mají-li jen lehký přízvuk, musela by si velká část izraelské společnosti uložit – řečeno „po česku“ - bobříka mlčení. A pokud by se to stalo obecně uznávanou „státní normou“, pak by Golda Meirová, Menachem Begin, Abba Eban, Moše Arens a řada dalších politických osobností minulosti nemohla promlouvat k veřejnosti ani poskytovat rozhovory.

V další části svého článku Herb Keinon připomíná, že ke kouzlu a kráse Izraele patří také skutečnost, že se zde shromáždili navrátilci z diaspory, z bezpočtu zemi, v nichž se mluví rozličnými jazyky jako v příběhu o Babylonské věži. Každá z těchto skupin hovoří hebrejsky takříkajíc „po svém“.

Proto by Izraelci více než kdo jiný měli mít trpělivost, pokud jde o přízvuk hebrejsky mluvících spoluobčanů, neboť s velkou pravděpodobností mnozí z nich, případně jejich rodiče či prarodiče,  hovoří (či hovořili) s akcentem a jsou (byli) si toho vědomi.
 

Stejně tak platí, že stejné pochopení a tolerance by měla být uplatněna u těch Izraelců, kteří mluví anglicky s přízvukem. Keinon má za to, že v současném světě, v němž je vícejazyčnost stále běžnějším jevem, jsou akcenty stále více součástí běžného života. Neboť není důležitý přízvuk, ale obsah – alespoň potud, pokud je řečníkovi rozumět. Ostatně i Mojžíš (jedna z největších postav izraelských dějin – LS) byl vůdcem národa, ačkoli trpěl vadou řeči.

Závěr Keinonova článku: Ayelet Šakedová hovořila na konferenci The Jerusalem Postu tak, že jí bylo rozuměno a dokázala srozumitelně sdělit své myšlenky – jen přitom její slova zněla jako slova člověka, pro něhož je mateřským jazykem hebrejština a angličtina (tím, co se anglicky označuje jako L2, second language, tedy) druhým jazykem. Je to něco, za co se nemusí stydět a kvůli čemu by neměla být zesměšňována.

Příběh z Izraele. Může být inspirací také pro české poměry? To nechám s důvěrou na čtenářích.

•

FOTOODKAZ.  Ayelet Šakedová na výroční konferenci listu The Jerusalem Post konané 12. října 2021 v jeruzalémském Muzeu tolerance./ZDE