K americké akci v Íránu

Zásah USA v Íránu na podporu izraelské operace „Rising Lion“ jsem přijal s úlevou a vděčností. Je to správné rozhodnutí. Pokud prezident Trump za něco zaslouží ocenění, pak právě za toto.

Že Íránu, přesněji tamnímu režimu, nesmí být umožněno získat jadernou zbraň, je snad zřejmé každému soudnému člověku. Nestačí ovšem o tom jenom mluvit, Teherán donekonečna k něčemu vyzývat, nestačí dokonce ani jednat – vše se ukázalo jako neplodné. Írán se svých jaderných úmyslů bez použití síly ze strany Izraele a nyní i USA nevzdá. Je nutné ho k tomu donutit, což se právě děje.

Míček nyní dopadl na íránskou stranu dvorce. Je na tamních vládcích, jak se rozhodnou. Jestli zvolí cestu míru nebo války. Američané jim uštědřili lekci, kterou potřebovali, nebude-li stačit, přijde další, varuje prezident Trump. Je to jediná možná cesta, z výzev, že Írán nesmí mít jadernou zbraň, které nejsou podpořeny činy, si Teherán dělá tak akorát „dobrý den“. Proto obohacuje uran 235 na 60 procent a podle některých pramenů i na víc procent, přestože pro jadernou energetiku postačí obohacení dle odborných zdrojů na 5 procent. Proč tedy oněch 60 či víc procent?

Především ale: Írán soustavně vyhrožuje Izraeli likvidací; na jeho troskách chce vybudovat Palestinský stát. Opakuji: každému normálně uvažujícímu člověku musí být jasné, že režim s takto genocidními úmysly nesmí mít v arzenálu jadernou zbraň; ostatně hrozbou z jeho strany jsou i konvenční balistické rakety, jak vidíme dnes a denně. Je to stejně nebezpečné, jako kdyby Hitler v závěru WWII měl k dispozici atomovou bombu. Apokalyptická představa. Dnes jsme v podobné situaci, resp. byli bychom, kdyby Izrael a USA nekonaly.

Proto vysoce oceňuji americkou akci z 22. června. Prezident Trump podpořil Izrael v pravý čas a správným způsobem. Díky za to!