Naprostý souhlas pane Stejskale. Nelze sedět na dvoužidlích a neurčitost či chytráctví našeho ministerstva zahraničí je nedůstojná v naší jinak pevné pozici v otázce IL. Jinak panu Řezníkovi pode mnou doporučuji Dore Gold-Boj o Jeruzalém, kde najde bližší niance k (jinak správně označené) rezoluci 242 a ty a jenom ty jsou právě podstatné k jejímu případnému zmiňování ve prospěch palestinců (malé "p" je tu schválně...)

Nelze posuzovat věci podle toho, co je komu nejdražší. Ostatně pro východní Jeruzalém platí, že i ten může být pro Palestince nejdražší. Celou záležitost je nutné posuzovat v souladu s usnesením RB OSN č. 242/1967 (je to zpaměti). a také z toho hlediska, že celý Jeruzalém byl připojen ke Státu Izrael zákonem, tj. násilím. Neproběhlo ani žádné referendum.

Jinak řečeno, přátelé buďme, dluhy si plaťme,.

Něco jako chytrá horákyně. Mimochodem ještě v úterních zprávách uváděli že velvyslanectví neni na pořadu dne. O den později je to jinak.

Takže by podle vás měla ČR přestat respektovat mezinárodní právo? To si může dovolit Izrael, protože je díky USA nepostižitelný, ale ne my.

Mnichovská dohoda byla také "mezinárodní právo", a přitom šlo o docela obyčejnou sprostou zradu.

Například součástí právního řádu Egyptské arabské republiky je faktická kopie rasových zákonů nacistického Německa. Jeden z těch zákonů například říká, že "každý občan Egypta, který si vezme za manželku izraelskou občanku, pozbývá egyptského občanství. Zatím se to dotklo asi třiceti tisíc osob. Nejenže jde o zákony, které jsou v naprostém rozporu s mezinárodně uznávanou Deklarací lidských práv, ale jde přímo o morální nechutnost nejtěžšího kalibru.

Egypt přitom patří k vážným kritikům Izraele a podílí se právě na podobě onoho mezinárodního práva, které definuje vztah tzv. Palestiny a Izraele. Takže "mezinárodní právo" není vždy synonymem pro dobro.

Chápu Vaši kritiku a souhlasím s ní, ale zároveň vnímám jako velmi pozitivní, že nás Izrael považuje za spojence, ba přímo za přátelského spojence.

Když pozoruji postoje úřadů Evropské unie a sleduji výroky nejvyšších politických představitelů EU, tak bohužel vidím špatně ukrývaný rozplizlý antisemitismus, který dokonale koresponduje s nezměrnou benevolencí vůči excesům islámu. Úplně stačí skutečnost, že Evropský parlament nechal na své půdě řečnit arabskou teroristku Leilu Khaledovou.

Takže jsem rád alespoň za to, že reprezentujeme alespoň malý protestní hlas, kvůli němuž v Bruselu skřípějí zuby. Koneckonců – v temné jámě, o které píše Bible, je jenom skřípění zubů.

Chápu to jako proces. Jde to pomalu, skřípe to, ale má to správný směr a cíl. Jasně, škraloupek se vždycky najde, ale já bych to, pane Stejskale, nezatracoval. Problém je asi trochu v tom, že odvahu něco měnit vyšlo z úst nepopulárních politiků.