Jiný kraj, jiný trest. A jiná fauna

Sluneční paprsek se protáhl mezi lamelami žaluzií a dotkl se mých víček. Otevřel jsem oči. Obří hodiny na skříni ukazovaly deset. Tak dlouho doma nikdy nespím.

Pražská obloha zářila zlatou a azurovou, avšak ne na dlouho. Než jsme se lehce nasnídali (byla to hodně pozdní snídaně), letní barvy vystřídala typicky únorová. Šeď, z níž později začalo mírně pršet.

JINÝ TREST

Před odchodem na společnou procházku s našimi hostiteli jsem pročetl servery. Dohoda EU-Británie se nedá odbýt na několika řádcích, proto ji nechám zatím bez komentáře. V sobotu (20/2) ráno mě zaujalo něco jiného. Dva sígři v Německu zaživa upálili těhotnou dívku. Oběma vrahům bylo dvacet a oba byli odsouzeni na 14 (slovy čtrnáct) let do vězení.

Je to hodně, nebo málo?

Nechci na tuto otázku hned odpovídat, byť názor na výši trestu mám a naznačím ho níže. Jako vodítko mi poslouží jiné dva případy, byť každý se stal v jiné zemi a byl tudíž souzen dle jiného trestního zákona. Přesto se domnívám, že nám umožní udělat si jasno v tom, zda je německá justice benevolentní či nikoli. Benevoletní v obecném slova smyslu ve vztahu k tomu, co se stalo: byly zmařeny dva lidské životy.

V ČR ve známém žhářském případu „Natálka z Vítkova“ byli čtyř pachatelé odsouzeni na 22 (tři z nich) a 20 (jeden) let žaláře. Dlužno dodat, že ve Vítkově, jakkoli jsme si jistě vědomi nezměrného lidského utrpení, zejména malé Natálky, nikdo nepřišel o život. Z tohoto úhlu pohledu, přijmeme-li tezi, že trest v české kauze byl spravedlivý, trest v německé kauze se jako dostatečně spravedlivý jevit nemůže.

V Izraeli došlo k trestnému činu, který se německému podobá víc. Dva neplnoletí teenageři a jeden plnoletý zaživa upálili mladého chlapce – rovněž teenagera. Zatímco dospělý pachatel ještě odsouzen nebyl (hraje to na psychickou poruchu), dva mladší již ano: jeden dostal doživotí, druhý dle míry zavinění 21 let.

Viděno optikou izraelského případu, jeví se německý verdikt s ohledem na skutkovou podstatu opět jako zjevně benevolentní.

Odborníci jistě namítnou: srovnáváte nesrovnatelné. Z hlediska čistě právního (formalistického) budou mít pravdu. Z pohledu „vyššího principu mravního“ nikoli.

JINÁ FAUNA

Bylo už dávno po azurové obloze, když jsem se od naší skupiny odpojil, v Hostivaři nastoupil na tramvaj – a zamířil k metru. Cíl: „konkurenční“ Staroměstská radnice. („Konkurenční“ proto, že „mojí“ pražskou radnicí je Novoměstská, neb tam jsem se ženil.) Nemohl jsem přece chybět na akci věnované činnosti, která je mě samotnému velice blízká. Tušíte správně. V prostorách Staroměstké radnice se koná výstava „Podmořský svět“. Obsahem je podobná tomu, co v současné době nabízí můj blog na iDNES pod nadpisem „Kolekce v hlavičce – Fauna v Rudém moři“. Na radnici Starého města pražského jsou v přízemí a v prvním patře k vidění bezmála dvě stovky velkoformátových fotografií toho, co žije pod hladinou. Nejen pouze v korálovém moři (na což jsem zaměřen já), ale v moři obecně.

Malou ochutnávku nabízím níže. Když budete mít cestu kolem, zastavte se. Otevřeno mají denně (10-18). Výstava potrvá do 5. března.

... v Rudém moři jsem se s ostencem zelenavým setkal nesčetněkrát. Že ale budu jeho krásu obdivovat  v centru Prahy, to by mě ve snu nenapadlo. Více o výstavě a autorech snímků najdete na webu http://www.podmorskysvet.cz