Ještě ke sportovnímu skandálu v Hammametu

V sobotu 7/4 jsem na svém blogu publikoval informaci o diskriminaci, které se na izraelských reprezentantech v taekwondu dopustili tuniští pořadatelé juniorského mistrovství světa, které hostí od 6/4 město Hammamet.

Záležitost má samozřejmě své pokračování. Zde jen letmo připomenu, že tuniské úřady nepustily do země čtveřici mladých izraelských taekwondistů (z toho tři juniorky) plus doprovod. S výmluvou, že Izraelci včas nedodali potřebné formality, což ovšem šéf Izraelské federace taekwonda Michel Madar označil za lež. Skutečnost je taková, že tuniský soud (!) rozhodl o tom, že Izraelci do země nesmějí, a to z POLITICKÝCH důvodů. (Více v článku „Polická diskriminace sportovců jako z učebnice nenávisti“.)

Na tento skandál nemohl řídící orgán světového taekwonda nereagovat. Nejen proto, že konání tuniských pořadatelů odporuje všem zásadám fair play a principům mezinárodních sportovních vztahů, ale ještě z jednoho „technického“ důvodu. Hammametský šampionát je jediným kvalifikačním podnikem v taekwondu pro letošní Letní olympijské hry mládeže, které se budou konat v říjnu v Buenos Aires.

Tunisané tím, že izraelské reprezentaci neumožnili na MS juniorů soutěžit se dopustili dvojí diskriminace – kromě již uvedené (neúčast v Hammametu) také neumožnili Izraeli kvalifikovat se v taekwondu na buenosaireské letní hry.

Ještě v sobotu 7/4 se na stránkách Světové federace taekwonda (World Taekwondo) objevilo vyjádření  „Circumstances affecting the ability of Israel to participate at the Taekwondo Youth Olympic Games Qualifier and Junior Championships“,  v němž se uvádí, že „hluboce lituje“ k čemu v Hammametu došlo a vyjadřuje přesvědčení, že „sport by měl být mostem mezi kulturami a národy, nikoli bariérou“ (v této pasáži připomíná příklad ze ZOH v Jižní Koreji, pokud jde o korejsko-korejské kontakty a také společný korejský ženský hokejový tým).

Následuje klíčová pasáž, v níž se praví, že v současné době probíhají diskuse s MOV, Tuniskou federací taekwonda a místními organizátory o vyřešení nastalé situace. To zahrnuje řešení týkající se kvalifikace izraelských sportovců na Olympijské hry mládeže v Buenos Aires v roce 2018 tak, aby nebyli znevýhodněni.

Závěrem prohlášení vyjadřuje naději, že pomocí těchto jednání bude možné napříště podobné rozpory překonat.

KOMENTÁŘ AUTORA ČLÁNKU

Nic proti tomu, co je uvedeno v prohlášení World Taekwonda,  ale otevřeně je nutné říci, že „řešit“ problémy s těmi, kdo to celé zavinili je absurdní. Toto není první případ, kdyby byli Izraelci z politických důvodů diskriminováni a kdy byly porušeny elementární principy fair play. Je to stále dokola jedno a totéž. Praxe je taková, že Arabové (resp. i nearabské muslimské země) izraelské sportovce všemožně šikanují a ponižují, bafuňáři v mezinárodních řídících orgánech toho či onoho sportu pak vyjádří „hluboké politování“ (div že ne údiv a překvapení) a následně naději, že příště se to snad už nestane.

Postupovat je nutné docela jinak. Každá arabská (muslimská) země, která se uchází o pořadatelství jakéhokoli mezinárodního sportovního podniku, musí dát předem závazné garance, že vůči Izraelcům se bude chovat naprosto stejně jako k účastníkům všech ostatních zemí. To znamená žádná byrokratická šikana, žádné zákazy národních symbolů, žádné odmítnutí hrát izraelskou hymnu v případě zisku zlaté medaile a tak podobně. Pokud toto nebudou zmíněné země ochotny akceptovat, pak je nutné jim pořadatelství nekompromisně odebrat – a pro tyto případy je třeba mít připravenou záložní variantu.

V případě, že garance během konání dané sportovní události poruší, musí následovat trvdé sankce, ať už ze strany mezinárodní federace příslušného sportu, případně MOV. Jedině tak se podaří z mezinárodního sportu vykořenit rakovinu protiizraelské diskriminace a zavést normální poměry, tedy rovné podmínky pro všechny.

Pakliže ale budou peníze (zejména arabské petrodolary) „až na prvním místě“, nápravy se nedočkáme nikdy a zvrácené poměry ve sportu budou trvat dál. A dál budou činovníci světového sportu farizejsky „litovat“ a „vyzývat“ a „vyjadřovat naději“.

Současná situace, která v taekwondu do očí bijícím způsobem diskriminuje izraelské juniorské reprezentanty by nenastala, kdyby si činovníci mající tento sport na mezinárodní úrovni na starosti počínali od počátku přidělení MSJ Tunisku tak, jak si počínat měli.

Je-li doping ve sportu problémem, a snad každému je jasné, že problémem je, pak stejným problémem je diskriminace reprezentantů Státu Izrael z politických důvodů. Postupovat proti obojímu je nutné se stejnou razancí. Dočkáme se toho?