Ještě k případu docenta Ševčíka

Upřímně: ke kauze Miroslava Ševčíka jsem původně necítil potřebu se vyjadřovat. Nakonec se ale potvrdilo – člověk míní, mediální okolnosti mění. Začal jsem se o jeho angažmá před Národním muzeem více zajímat.

Při surfování po zpravodajských severech jsem dnes (14. 3.) na portálu Forum24 narazil na komentář Jana Jandourka. Obsahoval důležitý odkaz – na Facebook šéfky Trikolory Zuzany Majerové (obr. 1), kde je k vidění asi 10minutové video z dění na schodech u Národního muzea v sobotu 11. března - a pozor: po skončení protivládní demonstrace „Česko proti bídě“. To považuji za klíčové.

... obr. 1/Autor článku sleduje video z dění na schodech Národního muzea, kde se angažoval děkan NH fakulty pražské VŠ docent Miroslav Ševčík. (Foto: Autor článku - selfie)

V úvodu videa nacházíme v hlavní roli Miroslava Ševčíka, nějaký čas tam s ním byl i Michal Semín, publicista a ultrakonzervativní katolický aktivista. Docent Ševčík se před Národním muzeem opakovaně dožadoval rozhovoru s velitelem zásahu. Zjevně marně. Chvíli sice hovořil s nějakým policejním nadstrážmistrem (dle hodnostního označení), ale to sotva mohl být velitel zásahu.

V té době bylo ve zvukové stopě taktéž opakovaně zřetelně slyšet policejní hlášení informující účastníky srocení, že shromáždění bylo řádně ukončeno (zjevně myšlena předchozí demonstrace „Česko proti bídě“) a tudíž byli lidé vyzváni, aby prostor před Národním muzeem opustili, jinak bude postupováno podle zákona.

Z toho vyplývá, že nešlo o potlačení práva na svobodné vyjádření názoru formou veřejného protestu, neboť zmíněná akce „Česko proti bídě“ skončila. Tedy žádný návrat k totalitním praktikám, jak jsem se na Facebooku paní Majerové mohli dočíst.

Ruku v ruce s tím se nevyhneme otázce, co tam tedy ti lidé vlastně dělali? Chtěli snad hromadně navštívit výstavu Czech Press Photo 2022? Nikoli! Chtěli vniknout do budovy muzea a z průčelí strhnout ukrajinskou vlajku („sundejte ten hadr, nebo ho sundáme sami“). Policie si tedy počínala správně, když jim v tom bránila (a zabránila).

A co tam dělal Miroslav Ševčík? Také chtěl proniknout dovnitř a podílet se na stržení ukrajinské vlajky? V tiskovém prohlášení, které 13. března zveřejnil web Národohospodářské fakulty VŠE vysvětlil svoji verzi. Když šel ze své soukromé akce (v nedaleké restauraci) do stanice metra Muzeum, v horní části Václavského náměstí ho požádal o pomoc člověk zraněný na schodech Národního muzea pořádkovými silami policie. Protože ale onen demonstrant neznal služební číslo zasahujícího policisty, odebral se s ním M. Ševčík a ještě další dva lidé na schody Národního muzea, neboť zraněný tvrdil, že onoho policistu dokáže identifikovat.

Ševčík doslova: „Pokusil jsem se vyjednávat s členy antikonfliktního týmu a velitelem policistů.“ Je pravda, že o to usiloval – a z logiky věci mu nebylo vyhověno. Z videa na Facebooku Z. Majerové bylo lze dovodit, že zasahující policista identifikován byl, neboť M. Ševčík ho opakovaně fotil pomocí svého smartphonu.

A tady se M. Ševčík dopustil chyby. Místo nesmyslného dožadování se rozhovoru s velitelem zásahu a členy antikonfliktního týmu a svěřepého setrvávání na místě (nota bene když policie přítomné vyzvala, aby se rozešli) se měl neprodleně s oním zraněným demonstrantem odebrat na místní oddělení do Krakovské ulice (pěšky cca 360 m), což mu při úvodním setkání sám dle svého prohlášení radil, a tam měli celý incident nahlásit. Tím, že to M. Ševčík neudělal, ale na místě v rozporu s policejní výzvou zůstal, vyvolal pochybnosti o pravdivosti své verze zveřejněné v tiskovém prohlášení. Na schodiště Národního muzea šel přece proto, aby se zraněným demonstrantem identifikovali policistu a pak – logicky – měli jít do Krakovské; takto to celé nedává smysl.

Pokud jde o to, jestli má nebo nemá M. Ševčík opustit místo děkana NH fakulty, přiznávám, že to není nic, k čemu bych se cítil oprávněn vyjadřovat. Ne na všechno musí mít člověk jednoznačný názor. V tomto případě jsem toho mínění, že primárně je to věc VŠE a relevantních osob – rektora, příslušných VŠ senátů, studentů. Není potřeba, aby k tomu psal subjektivní stanovisko nezainteresovaný bloger. Opakuji: je to v první řadě vnitřní věci Vysoké školy ekonomické. (Nemusí všichni mluvit do všeho.)