Ještě k národnímu státu

Otázka: Proč svět, který má plná ústa boje proti terorismu, a to nejen na Západě, ale i v arabských zemích, už dávno nevytvořil společnou frontu boje proti těm, kdo za uplynulá léta zasypali Izrael raketami?

Je tomu tak jenom proto, že útočníky jsou palestinští Arabové a cílem židovský stát?

Málo platné: jde o stejně licoměrný přístup jako v případě zákona o Izraeli jako národním státě pouze židovského lidu. Vzbudil vlnu protestů, nejen v arabském světě a cizině obecně, ale i v samotném Izraeli.

Jsme přitom svědky falešné hry.

Zatímco arabské státy jsou jaksi automaticky vnímány jako národní státy arabského lidu (a nikoli jiného – například Češi žijící v Egyptě, Tunisku či Emirátech mají svůj národní stát v Evropě; je jím Česká republika), Židům v Izraeli je totéž týmiž Araby (a také Turky a jinými) upíráno. Nejde přitom o respekt k občanským a lidským právům pro všechny, ten v Izraeli garantují jiné zákony, ale o prosté vyjádření přirozeného faktu, že Izrael je národním státem židovského lidu. Přitom takzvaná „Palestina“ je deklarována jako budoucí stát arabský (a nikoli všech – už teď za prodej pozemků Židům na území Palestinskoarabské autonomie hrozí trest smrti).

Dvojí metr jako z učebnice.

Znovu jsem si neblahou realitu tohoto zvráceného pohledu uvědomil, když jsem si přečetl v Lidových novinách z 23. března rozhovor s kandidátem na tuniského prezidenta Mansifa Marzúkího. Tento politik, který patří k sekulárním demokratům, v pasáži vysvětlující spolupráci tuniských exilových demokratických sil s umírněnými islamisty, doslova řekl:

„Islamisté se tam přihlásili k demokracii, lidským právům a genderové rovnosti. A naopak sekularisté souhlasili s faktem, že Tunisko je muslimskou a arabskou zemí.“

Byl kolem toho nějaký, natož celosvětový povyk? Nikoli – Tunisko prostě je, řečeno jazykem tohoto článku, národním státem Arabů (a logicky nikoho jiného). Deklaruje-li ale parlament v Jeruzalémě Izrael jako národní stát Židů (a nikoho jiného), je okamžitě oheň na střeše.

Proč?

Protože žijeme ve světě, jemuž je stále obtížnější porozumět.