Je svoboda víc než život?

Jsem na rozpacích, V debatě kolem nynějšího nouzového stavu je frekventovaným výrazem svoboda. V jedné diskusi jsem četl, že svoboda je víc než život. K tomu se nelze nevyjádřit.

Nejsem jiný než ostatní: také ctím svobodu. Chtělo by se dodat „nade vše“, ale je to opravdu tak?

Budu trochu provokovat. Lidé hlásající, že „svoboda je víc než život“ vytvářejí falešnou iluzi, že před zavedením NZ stavu jsme měli svobodu téměř absolutní. Tak tomu samozřejmě není.

Největší (nikoli absolutní) míru svobody může mít Robinson žijící osaměle na pustém ostrově. Jakmile už jsou dva, on a Pátek, míra svobody klesá – začínají platit pravidla vzájemného soužití. A co znamenají pravidla v praxi? Omezení svobody.

Připomeňme biblický ráj. V biblické knize Genesis čteme:

• A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."

To bylo velice malé omezení svobody. Mohli bychom obrazně říci, že „99procentní“. Ze všech (100 %) stromů mohli jíst - kromě jednoho. Člověku nebyla ponechána absolutní (100procentní) svoboda. Tento princip trvá dodnes.

Před NZ stavem jsme měli určitou míru svobody. Širokou. Ta se po jeho vyhlášení zúžila, pro mnohé drasticky. Ale nebylo to ze 100 procent na – dejme tomu – polovinu. Bylo to z hodnoty nižší než 100 %. Jinak řečeno, před NZ stavem jsme také žili v režimu omezené svobody – a neslyšel jsem, že by kvůli tomu ve veřejnosti rezonovalo „svoboda je víc než život“.

Jaké omezení svobody mám na mysli? Žijeme ve společnosti, v níž prakticky všechny činnosti podléhají pravidlům: zákonům, vyhláškám, nařízením, příkazům. Tato pravidla jsme povinni respektovat, ne-li, hrozí sankce. Případně byrokratický šikana.

Jistě, mnohá pravidla, patrně většina, jsou zavedena pro naše dobro, v náš prospěch. Například dopravní. Nemáme (v ČR) svobodu jezdit vlevo nebo řítit se dvoustovkou po dálnici. Kdo je přistižen, je potrestán. Má to svůj důvod, smysl, logiku.

Lze ale namítnout. Proč by nemohl jet řidič na svoji červenou u přechodu, když se široko daleko nevyskytuje žádný chodec? A proč by nemohl chodec jít přes přechod na svoji červenou, když na přehledné silnici nic nejede? Vím, vyzývám tu k porušování pravidel. Neomezují ale tato pravidla v popsaných příkladech naši svobodu?

Za normálního provozu, kdy jsou na silnicích motorová vozidla a u přechodu lidé, má omezení naší „svobody pohybu“ (jít na červenou) svůj hluboký smysl – a všichni tomu rozumíme. Co ale dejme tomu ve tři ráno, kdy nikde nevidět živáčka: proč čekat na přechodu na zelenou?

Anebo jiný příklad. Zkuste odevzdat číselně i obsahově správně zpracované daňové přiznání na obyčejných listech papíru a ne na předepsaném formuláři (ať si to úředníci přepíší do formulářů sami). Se zlou se potážete. O co primárně jde? O formulář, nebo o zaplacení daní?

Můžete dát svému dítěti jméno dle vlastní svobodné volby, anebo i to podléhá omezením? „B“ je správně. Jde o omezení svobody? Ano. Respektujeme to? Až na výjimky ano.

Můžete se při fotografování na občanský průkaz (na radnici) usmívat? Nikoli. Respektujeme toto omezení svobody? Ano.

Jak již řečeno, většina – věřme tomu – pravidel byla zavedena pro naše dobro. Podřizujeme se jim, byť někdy se skřípěním zubů. Jiná vnímáme jako nadbytečná, někdo jako šikanu – ale stejně řídíme tím, co se po nás chce.

V NZ stavu je to podobné. Omezení byla zavedena nikoli samoúčelně, ale v zájmu boje s pandemií. O tom, zda jsou správná, smysluplná či férová tento článek není. Chtěl jsem jen upozornit na to, že naše svoboda byla i před NZ stavem omezena, aniž bychom si to často uvědomovali. Nyní je samozřejmě omezena víc.

Domnívám se, že slogan „svoboda je víc než život“ se týká spíše názoru vyjádřeného jiným sloganem: „raději mrtvý než rudý“. Ve významu: než žít jako otrok v nesvobodě, raději nežít vůbec. Tomu lze rozumět. Jsme ale v NZ režimu v postavení otroků?

Diskutuje se také o lidech dvojí kategorie: očkovaných, kteří budou mít výhody, zatímco ti druzí budou diskriminováni (třeba tím, že nebudou mít povolen přístup do hospody). Je to závažné téma, které si širokou debatu jistě zaslouží.

Přesto bychom neměli zapomínat, že i před covidem existovala jistá forma „diskriminace“. Má ošklivá dívka šanci stát se televizní moderátorkou? Nevidomý muž řidičem tramvaje? Dál si můžeme sami doplnit další a další příklady.

Nevidomý muž v kabině tramvaje by představoval bezpečnostní riziko. Proto tu profesi vykonávat nemůže. Je to diskriminace (bez uvozovek)? Představují podobné riziko neočkovaní štamgasti? Lze považovat za diskriminaci, bude-li jim zapovězen vstup do hospody?

Ostatně, zeptat se můžeme i na otázku „předcovidovou“. Máme si myslet, že zákaz kouření v restauracích je diskriminace kuřáků? Anebo ochrana nekuřáků?

Jak patrno, dilematických otázek je kolem nás víc než dost. Nemluvě o tom, že věci kolem nás jsou mnohdy víc relativní, než se na první pohled zdá.