Jak vypadá politický špek

• Zájemcům o blízkovýchodní dění se v těchto dnech naskýtá jedinečná příležitost. Na vlastní oči, takříkajíc on line, mohou sledovat, jakou podobu může mít  zoufalý pokus o vyřešení politické kvadratury kruhu.

Abbásem vedená PLO a v Pásmu Gazy vládnoucí Hamas uzavřely ve středu (23/4) dohodu, kterou můžeme nazvat „paktem jednoty“ nebo také „paktem smíření“. Nejde pouze o vnitřní, tedy palestinskoarabskou záležitost, věc má i své, nikoli zanedbatelné, zahraničněpolitické souvislosti.

Z onoho paktu má vzejít (do pěti týdnů) vláda, která by (za „normálních“ okolností) měla jednat s Izraelem – tedy pokračovat v práci na palestinskoarabsko-izraelském segmentu blízkovýchodního mírového narovnání. Ovšem s takovýmto kabinetem těžko může jakákoli izraelská vláda sednout na jeden stůl. I těm nejzavilejším nepřátelům Izraele a nejfanatičtějším podporovatelům palestinských Arabů na Západě musí být jasné, že Jeruzalém nebude jednat s kabinetem, jehož součástí je teroristická organizace, jejímž primárním cílem je izraelský stát zlikvidovat.

To je zásadní problém – a Abbás (šéf těch palestinských Arabů, kteří Izrael částečně uznávají; částečně proto, že uznávají Izrael jako takový, nikoli ale jako židovský stát) nyní musí vymyslet, jak vyřešit nevyřešitelné.

V západních médiích se během víkendu objevilo Abbásovo prohlášení, v němž uvedl, že očekávaná vláda bude pod jeho (politickým) vedením a bude podléhat jeho politické linii. Její kompetence se budou týkat „tuzemska“. Předseda samosprávy připomněl, že on uznává Izrael a nová vláda by měla také uznat Izrael.

Jak toho ale docílit, když součástí paktu jednoty je i Hamas s jeho známým postojem k existenci židovského státu? Inu tím, že půjde o vládu nezávislých technokratů.

Je to špek, na který Izraelci ovšem neskočí. Pokud v to Abbás doufá, mýlí se. Izraelský premiér Netanjahu hovořil v této souvislosti v interview s americkou televizí MSNBC o starém triku, který se anglicky jmenuje „front office – back office gambit“. Za „organizaci ve stínu“ (která nemůže vystupovat přímo) jednají nasazené osoby s hladce oholenou tváří a ve značkových oblecích. (V jisté nadsázce jde o politické bílé koně - pozn. L. S.)

Izraeli jde o všechno, v sázce je jeho samotná existence – a Netanjahu není levicový pošetilec, aby se nechal opít rohlíkem.

Proč tak silná slova? Protože včera (26/4) mluvčí Hamasu Sami Abu Zuhri odhalil skutečnou podstatu této komedie, když řekl:

„Uznání Izraele prezidentem Palestinské autonomie Mahmúdem Abbásem není nic nového. Co je důležité je, že Hamas Izrael nikdy neuznal a nikdy neuzná.“

Je možné sedět za jedním stolem s reprezentací palestinských Arabů, jejíž součástí je organizace s takovýmto politickým programem – byť by její vláda byla maskována „nezávislými technokraty“? Na to si jistě odpoví každý sám.

•