Jak museli v parlamentu zařadit zpátečku

Pokud by někdo potřeboval další, aktuální důkaz o fanatické antiizraelské nenávisti íránského režimu, má ho mít. V pondělí 18/5 přijal íránský parlament další protiizraelskou legislativu.

Informuje o ní tamní agentura Tasnim News Agency (obr. 1), která má blízko k Revolučním gardám. Co tato norma - přijatá jednomyslně, jak jinak - obsahuje?

... obr. 1/

V jazyce tamní propagandy jde o zákon „proti nepřátelským aktivitám sionistického režimu“.

Obsahuje jednu fantasmagorii. Jelikož islámský režim v Teheránu Izrael neuznává, tedy upírá mu právo na existenci, vnímá celé území mandátní Palestiny jako teritorium, na němž není místo pro židovský stát. A tudíž i Jeruzalém patří jakési pomyslné „Palestině“; je jejím, nikoli izraelským hlavním městem. Proto poslanci vyzývají íránskou vládu, aby zřídila virtuální ambasádu Íránu v Jeruzalémě, hlavním městě Palestiny. Tímto nesmyslem chtějí podpořit neexistující právo palestinských Arabů na izraelské hlavní město.

Dále je zákon plný zákazů. Je zapovězeno používání hardwaru vyrobeného „sionistickým režimem“, jakož i softwarových platforem vlastněných „sionistickým režimem“ (tedy izraelského původu).

Všem fyzickým a právnickým osobám, organizacím a společnostem spojeným se „sionistickým režimem“ je zakázáno zúčastnit se výstav a jakýchkoli setkání v Íránu.

Zkráceně: jsou zakázány všechny kontakty Íránců s Izraelci.

Přitom je třeba mít na zřeteli, že jakákoli spolupráce s Izraelem či špionáž pro něj je výrazem „nepřátelství vůči Alláhovi“.

Něco takového v islámské totalitě působí hrůzostrašně.

Nový zákon stanoví trest za spolupráci s izraelskými institucemi a říká, že cestování íránských státních příslušníků na „okupovaná území“ bude trestáno odnětím svobody a odebráním pasu až na 5 let.

Tady máme problém. Co je vlastně myšleno „okupovaným územím“? Protiizraelská propaganda zemí, které právo Izraele nepopírají, považují za okupovaná území Západní břeh, Golany a východní Jeruzalém. Ovšem propaganda Íránu a teroristických skupin, které právo Izraele na existenci neuznávají, považují za okupovaná území nejen teritoria uvedená v předchozí větě, ale také Izrael v hranicích z doby před 5. červnem 1967. Jenomže i v tomto případě může nastat komplikace.

Zkusme si představit, že íránský občan bude svými palestinskoarabskými hostiteli přepraven vrtulníkem z Jordánska na území arabské autonomie, dejme tomu do Ramalláhu, který není pod kontrolou Izraele a není tedy Izraelem okupován. Bude i v tomto případě takový íránský občan postaven před soud?

Zákon také ukládá íránskému generálnímu prokurátorovi, aby podal žalobu proti lídrům sionistického režimu u mezinárodních tribunálů kvůli jejich „zločinům proti lidskosti, válečným zločinům, genocidě, agresivním činům a teroristické činnosti uvnitř i vně okupovaných území“.

Další fantasmagorie: zákon pověřil íránské ministerstvo zahraničí, aby pokračovalo v přípravě referenda na palestinských územích a stanovil povinnost všech íránských organizací odhalovat antihumánní povahu „sionistického režimu“.

Zní to celé obludně a ono to také obludné je.

V jedné věci ale museli v Teheránu zařadit zpátečku. Jak informovalo 18/5 Radio Farda (íránská redakce Svobodné Evropy), v původním návrhu bylo uveden zákaz také na poli sportu. Zapovězeny byly všechny soutěže a sportovní události, ať už oficiální nebo přátelské, při nichž by se setkali Íránci a Izraelci. V neděli 17/5 však výbor íránského parlamentu pro národní bezpečnost a zahraniční politiku tento paragraf ze zákona vyjmul. Íránci si totiž uvědomili, co by to znamenalo. Vytlačení jejich sportu na okraj mezinárodního sportovního dění a hrozbu sankcí, podobných těm, které v současné době uplatňuje Mezinárodní federace juda. Ta vyloučila Írán ze všech svých soutěží kvůli jeho skandálního bojkotu izraelských sportovců a diskriminačním praktikám vůči nim. Praktikám, které popírají všechny olympijské principy a zásady fair play.

Ovšem teprve tehdy, až se situace ve světě znormalizuje, pokud jde o pandemii, a dojde k obnovení mezinárodních sportovních podniků, budeme mít možnost přesvědčit se, zda se hanebný íránský postoj vůči Izraeli změnil alespoň ve sportu.