Jak jsem uvěřil prezidentovi

Vím přesně kdy a co. Letos posledního října. V rozhlasovém pořadu Dvacet minut Radiožurnálu Miloš Zeman oznámil to, co jsem netušil. Konec jedné kapely.

Doslova řekl:

• … tato skupina, pokud vím, už úplně zanikla a chtěl bych to připomenout těm, kdo ji považovali za bojovníky za lidská práva v Ruské federaci.

Ano, mluvil o Pussy Riot, která nepatří mezi jeho šálek čaje. Protože ji detailně nesleduji, a protože se stále nemohu zbavit jedné charakterové vady, totiž že věřím řečenému slovu (byl jsem vychován tak, že to, co se řekne, také platí), vzal jsem prezidentovu informaci jako bernou minci. Z prostého důvodu: moudrý státník přece před tím, než něco vypustí z úst a do éteru, si vše řádně ověří.

Vzal jsem tedy na vědomí, že skupina Pussy Riot už neexistuje. A s tímto vědomím jsem žil až do sobotního večera (psáno 11/11).

Onoho večera jsem surfoval po internetu a narazil na zprávu webu novin New York Times, jejíž titulek říkal:

Tedy: Pussy Riot si ve své nové písni berou na mušku Trumpa a Putina.

Z čehož plyne, že kapela nezanikla.

Ve filmu Vrchní, prchni se Jiří Kodet ptá Josefa Abrháma, který stále chodí v „číšnickém“ obleku: „Kde šiješ?“. Mám pro pana prezidenta obdobnou otázku: „Co čtete a kdo vám dodává podklady pro vaše kategorická tvrzení?“ Není to první „bota“ ve vašich veřejných vyjádřeních (všimněte si, že se vyhýbám slovu lež).

Zmíněná nová píseň se jmenuje Police State a k dispozici je na You Tube. Anebo tady: