Jak dopadla Ibtisam Maraanová u Nejvyššího soudu

Už jsem o jejím případu psal a dnes jen stručně zopakuji. Ta mladá dáma (*1975) je profesí filmařka, původem izraelská Arabka a politicky člověk levicově smýšlející. Kdysi členka Meretzu, dnes labouristka.

Meretz je strana levicová, pro někoho krajně levicová.  Ibtisam  figurovala na její kandidátce pro volby 2009, ale po protiteroristické operaci „Cast Lead“ vedené Izraelem (od 27. 12. 2008 do 8. 1. 2009) proti Pásmu Gazy v odvetě za raketovou agresi se kandidatury vzdala, protože Meretz podle ní  tuto akci důrazně neodsoudil. I to cosi vypovídá o jejím politickém úsudku.

Před letošními březnovými volbami kandiduje za labouristy na sedmém místě volební listiny. Úplně bez šance není, protože únorové průzkumy preferencí kolísají mezi pěti a osmi mandáty pro izraelskou Labour, byť většina se shoduje na šesti křeslech v Knesetu (v Izraeli se na kandidátkách nekroužkuje, listiny platí v tom pořadí, jak byly partajemi sestaveny). Ovšem průzkumy jsou jedna věc a samotné hlasování druhá.

Představa, že by tato žena, která se sama považuje (zcela nesmyslně) za „Palestinku“, mohla působit v parlamentu demokratického židovského státu působí nejen na pravicové politiky jako dráždivý hadr na býka. Co jim vadí? Její minulá vyjádření a chování.

Politických vroubků má několik. Například chtěla – hypoteticky - zničit město Zichron Yaacov. Nikoli násilně, ale deportací Židů zpět tam, odkud přišli – tedy do USA a Polska. Na vysvětlenou: sama pochází z menšího města Fureidis, v němž žijí izraelští Arabové a které je geograficky severním sousedem Zichronu Yaacov. V něm její matka pracovala jako uklízečka židovských domů a Ibtisam jí pomáhala. Zatímco Zichron Yaacov je normální židovské město, tak Fureidis (podle toho, jak sama toto místo popsala) připomínal – v jisté nadsázce, aby čeští čtenáři lépe porozuměli – svého druhu Chanov. A tak dospěla k názoru: aby měl Fureidis šanci, musí Zichron Yaacov zmizet ze světa. Polemizovat s tímto nesmyslem valného významu nemá, neboť některé lidi hodně nalevo od středu nejspíš ani nenapadne, že svůj úděl mohou změnit třeba tím, že sami  přiloží ruku k dílu.

Má toho ale  „na triku“  víc.

V minulosti se chlubila tím, že ostentativně bojkotuje pamětní den Yom Hazikaron. Ten se slaví každý rok v předvečer Dne nezávislosti a izraelská společnost si při něm připomíná vojáky (muže i ženy), kteří položili život při obraně státu, a také oběti teroristických útoků. Součástí vzpomínky je i zvuk sirén: během dvou minut se v Izraeli „zastaví život“. Kromě jiného lidé vystoupí z automobilů a uctí padlé. Toto Ibtisam zásadně nedělala. Sirény ignorovala a provokativně pokračovala v jízdě. A ještě se chlubila tím, jak se jí skvěle jelo (prázdnými ulicemi). Známé jsou také její antisionistické postoje, útoky vůči IDF (izraelská armáda)  i Státu Izrael („je to odporná země“); o Pásmu Gazy hovořila jako o „ghettu pod brutální izraelskou okupací“ (a to několik let po kompletním stažení Izraele z Pásma). Vyjádřila také solidaritu s bezpečnostním vězněm Al Ahrasem, který po zatčení držel hladovku; podle izraelských úřadů jde o agenta teroristické organizace Islámský džihád.

Navzdory těmto a jiným politickým hříchům ji labouristé zařadili na sedmé místo kandidátky. Jedním z důvodů bylo, a to zdůrazňuje předsedkyně strany Merav Michaeliová, že Ibtisam se za všechna svá kontroverzní vyjádření veřejně omluvila. (Kromě toho  argumentuje tím, že jejím mužem je izraelský Žid a že chce být dobrou poslankyní jak pro Araby, tak  pro Židy.) Zmíněná omluva také předznamenala budoucí rozhodnutí Nejvyššího soudu, resp. Vysokého soudního dvora, což je jedna z funkcí Nejvyššího soudu Izraele; ke kompetencím Vysokého soudního dvora patří přezkum rozhodnutí státních institucí, v tomto případě odvolání proti výroku Ústřední volební komise.

Ústřední volební komise totiž 17. února těsným poměrem hlasů 16 pro ku 15 proti (při 1 absenci a 1 abstenci) rozhodla o tom, že Ibtisam se kvůli svým kontroverzním výrokům a postojům nemůže voleb zúčastnit.

Izrael je ovšem právní stát, a tak k Vysokému soudnímu dvoru putovalo její odvolání proti výroku Ústřední volební komise. A soud rozhodl: v neděli 28. února 2021 vydal verdikt, kterým poměrem soudců 8 ku 1 rozhodnutí Ústřední volební komise zrušil – a Ibtisam na labouristické kandidátní listině ponechal.

Pak už se dělo to, co nedávno v ČR po verdiktu Ústavního soudu týkajícího se volebního zákona. Rozhodnutí platí, ale je (pravou) částí spektra silně kritizováno.

Držme se ale litery zákona. Co říká nejvyšší právní norma, Základní zákon: Kneset, o možnosti vyloučit kandidáta z volebního procesu? V článku 7A/části „a“, odstavcích 1 až 3 se píše, že se tak může stát v případě, kdy cíle nebo činy strany či jednotlivce výslovně nebo implicitně (nepřímo)

• popírají existenci Státu Izrael jako židovského a demokratického státu;
• podněcují k rasismu;
• podporují ozbrojený boj proti Státu Izrael, ať už ze strany nepřátelského státu nebo teroristické organizace.

Spadá Ibtisam do některého z těchto tří bodů? Soud rozhodl, a to drtivou většinou, že nikoli. Jeho verdikt už může zvrátit toliko lid. A to tak, že a) nezvolí Ibtisam do Knesetu, b) nezvolí do Knesetu kvůli Ibtisam labouristickou stranu jako takovou. To první se možná stane, to druhé nejspíš ne. Uvidíme po 23. březnu.