Izrael: Premiér v nesnázích aneb Situace je nepříznivá, nikoli zatím kritická

V úterý 20. dubna uplynuly první dva týdny ze čtyř, během nichž by se Benjaminu Netanjahuovi mělo podařit sestavit koaliční vládu. Pak může dostat od prezidenta ještě dva týdny k dobru – a tím jeho šance končí.

Čistě teoreticky by ještě jednu příležitost mohl mít, kdyby se ani tomu politikovi, který dostane, stejnou možnost po něm, koalici zformovat nepodařilo a třetí pokus už by byl v režii parlamentu. Ale tato úvaha je zatím předčasná.

Zatím se nezdá, alespoň navenek, že by Netanjahu v zadaném úkolu nějak pokročil, protože povolební matematika mu příliš nakloněna není. Přesněji: reálná povolební matematika.

Kdyby totiž šlo pouze a jenom o to sestavit koalici, a většinu mají strany pravicové, tedy koalici pravicovou, už by možná zformovaná byla. V současném Izraeli jde ale o něco jiného: nemalá část politického spektra chce koalici především bez Netanjahua. V takovém případě se počty dramaticky mění.

Izraelský parlament (Shromáždění = Kneset) má 120 zákonodárců, minimální nadpoloviční většina je tedy 61. Jak si tedy Netanjahu stojí?

Jistou podporu má od čtyř stran:

• samozřejmě svého Likudu … 30 mandátů
• obou ultraortodoxních (Šas a Sjednocený judaismu Tóry) … 16
• a náboženských sionistů … 6

Celkem tedy 52 mandátů. Kdybychom k nim připočítali další sedm, což je počet poslanců pravicové formace Yamina, která se Netanjahua zcela nezříká, je to 59. Pořád málo.

Nikdo další s Netanjahuem do koalice nechce; jeho oponenti patří do takzvaného BLOKU ZMĚN, který je „širokospektrální“: zahrnuje pravici, střed, levici, krajní levici i levicovou arabskou alianci. Jedinou potenciální výjimkou je arabská sociálně-konzervativní islámská strana Raam. Ta má sice čtyři mandáty, ovšem také silného oponenta. V podobě šéfa Náboženské sionistické strany Bezalela Smotriče. On a jeho spolustraníci z krajní pravice staví věc takto: buď Mansúr Abbás (předseda Raamu), nebo my. Přitom nejde o to, že by Raam měla být standardní součástí koalice včetně členství ve vládě; v úvahu připadá pouze její „tichá“ podpora Netanjahuově koalici, aby získala nadpoloviční většinu. Ale ani tento druh podpory nejsou náboženští sionisté ochotni přijmout.

Netanjahu má tedy problém – a čas se krátí.

Aby toho nebylo málo, utrpěl další porážku v Knesetu, kde do ustavení nové vládnoucí koalice má v přechodném období klíčovou roli Organizační výbor, který řeší záležitosti počínaje zformováním některých stálých výborů, programem zákonodárného sboru či návrhy na volbu místopředsedů a konče přidělením místností jednotlivým frakcím. Později přebírá  procedurální záležitosti týkající se práce Knesetu jeho stálý Sněmovní výbor.

Boj o princip, podle něhož bude Organizační výbor sestaven, což musí samozřejmě schválit plénum, byl prvním střetem mezi táborem PRO-BIBI a BLOKEM ZMĚN. Na stole byly dva návrhy.

Návrh Likudu:  předpokládal, že Organizační výbor bude mít 22 členů volených podle následujícího klíče:

• strany budou mít za každých 5 poslanců ve výboru 1 zástupce, přičemž jediný čtyřčlenný klub (arabská strana Raam) by měla 1 člena výboru. Aby si Likud zajistil podporu pravicové Yaminy (7 poslanců = 1 zástupce), nabídl jí, že se vzdá v její prospěch jednoho svého křesla. V praxi by to vypadalo tak, že BLOK PRO-BIBI by měl 11 zástupců ve výboru a zbývající strany dohromady také jedenáct, přičemž za předpokladu, že by Raam podpořila Netanjahua, měl by většinu 12:10.

Návrh strany Yeš Atid:  výbor bude mít 33 členů, přičemž za každé 4 poslance získají strany 1 zástupce (při výsledku 0,5+ se zaokrouhluje nahoru). Podle tohoto návrhu by měl BLOK PRO-BIBI (bez Yaminy) 14 zástupců, Yamina 2, BLOK ZMĚN (bez Raamu) 16 a Raam 1.

Hlasování dopadlo v neprospěch Likudu.

Jeho návrh byl odmítnut poměrem hlasů 58 PRO a 60 PROTI. Když se hlasovalo o protinávrhu strany Yeš Atid, poslanciYaminy odešli ze sálu, avšak k BLOKU ZMĚN se přidali Arabové z Raamu – a návrh prošel v poměru 60 PRO a 51 PROTI; i kdyby také sedm poslanců Yaminy hlasovalo proti, nic by to na věci nezměnilo. Ovšem kdyby proti hlasovali zákonodárci Yaminy i Raamu, návrh by neprošel (56 PRO, 92 PROTI).

Pro náboženské sionisty je hlasování Raamu argumentem proti tomu, aby tato arabská partaj byla součástí pravicové koalice vedené Likudem, neboť spoléhat na ni je pošetilost.

Ať tak či onak, v Organizačním výboru má nyní většinu BLOK ZMĚN, což vede některé politiky Likudu k tomu, že začínají připouštět možnost neúspěchu při formování koalice s následným odchodem do opozice. I to je ale poněkud předčasné. Už proto, že tak zkušený politik, jakým Netanjahu je, ještě nevyčerpal veškerý vyjednávací potenciál.

Ostatně ani situace v Organizačním výboru není  beznadějná: BLOK PRO BIBI + Yamina mají 16 zástupců, BLOK ZMĚN také 16 – a roli jazýčku na vahách přebírá v parlamentu židovského státu arabská strana Raam. Jsou to někdy v politice paradoxy.

Jsou ale možné především proto, že si někteří pravicoví politici postavili hlavu: Netanjahu ne a ne a ne! (Přitom o čtvrtině křesel v Knesetu si mohou jejich partaje nechat jen zdát.)