Izrael: Premiér ustoupil

Izrael těchto dnů: Týdenní demonstrace proti reformě justičního systému. Masivní. V součtu statisícové. Prý největší od vzniku státu, který brzy oslaví 75. narozeniny. Vyhlášena byla generální stávka.

Největší izraelské Ben Gurionovo letiště zrušilo odlety. S protesty se ale přihlásili také podporovatelé reformy, mezi nimi „La Familia“, tvrdé jádro fanoušků prvoligového fotbalového klubu Bejtar Jeruzalém. K tomu bezpočet jednotlivostí. Například: Šlomo Arci, folkrocková ikona, se na protest proti reformě vzdal prestižní Izraelské ceny, nejvyššího státního vyznamenání udělovaného u příležitosti Dne nezávislosti. Závažnější je, že rezervisté ze stejného důvodů bojkotují dobrovolnou službu v armádě, někteří špičkoví záložní piloti odmítli zúčastnit se cvičných letů, což má neblahý vliv na bezpečnost státu.

Takto by se dalo pokračovat ještě dlouho. Země je ve varu.

Důvod? Vítězná koalice nedlouho poté, co premiér Netanjahu sestavil vládu a ta získala důvěru Knesetu (29. 11. 2022) přišla se zásadní reformou justičního systému. Jejím smyslem je, aby vláda získala většinu v komisi pro výběr soudců a především – oslabení pravomocí Nejvyššího soudu, který v Izraeli plní roli také soudu ústavního. Vládnoucí pravice tvrdí, že Nejvyšší soud je příliš levicový a nepřijatelně aktivistický, že svými verdikty zasahuje do výkonné moci, která svoji legitimitu odvozuje z voleb, tedy z vůle lidu.

Je tomu tak? Záleží na tom, koho se zeptáte. Voliči pravice budou souhlasit, voliči levice nikoli. Podstatné je něco jiného: tak zásadní změně justičního systému by měla předcházet celonárodní debata – mezi politiky, odborníky, v široké veřejnosti. Reforma by měla být výsledkem konsenzu; ničeho takového ovšem svědky nejsme.

Zde malá odbočka. Ve prospěch nezávislosti izraelské justice svědčí mimo jiné to, že neměla problém odsoudit nejvyšší představitele státu: prezidenta Kacava za sexuální delikty, premiéra Olmerta za korupci, ministra Deriho za korupci a daňové úniky. Ostatně i nynější předseda vlády Netanjahu čelí soudnímu řízení ve třech kauzách; obžalován je z podvodu, zneužití důvěry a korupce.

Vládní koalice, která má v Knesetu většinu 64 ze 120, se rozhodla prosadit reformu bez ohledu na cokoli a kohokoli, právě s využitím této většiny. Narazila však na odpor veřejnosti a všech segmentů společnosti: bezpočtu prostých lidí, právníků, umělců, vojáků, samozřejmě opozičních politiků a mnoha dalších.

Protesty byly natolik masivní, že bylo jasné jedno: koalice na ně bude muset dříve či později reagovat. I někteří politici vládního Likudu – ovšem v řádu jednotek – dospěli k poznání, že reformu je třeba pozastavit a navázat dialog s opozicí. K tomu vyzval i prezident Isaac Herzog. Premiér Netanjahu byl mezi mlýnskými kameny. Pokud i jemu bylo jasné, že takto dál v této věci pokračovat nelze, byl některými členy koalice, z vlastní strany i partnerských partají, staven před možnost jejich demise, případně odchodu z koalice. K tomu dodejme, že odchod kterékoli strany z koaličního uskupení znamená ztrátu parlamentní většiny.

Když ministr obrany Gallant vyzval v sobotu 25. března v televizním vystoupení k pozastavení reformy a zahájení dialogu, Netanjahu ho druhý den z postu ministra odvolal. To jen přililo benzin do plamenů – demonstranti setrvali v protestu celou noc. Situace se vyostřila, bylo zřejmé, že se musí něco stát.

V pondělí 27. března vyhlásila odborová ústředna Histadrut generální stávku. Dudci na izraelských střechách štěbetali, že dopoledne Netanjahu během televizního vystoupení oznámí přerušení legislativního procesu týkajícího se reformy. Na obrazovce se měl premiér objevit v deset hodin místního letního času – jenomže to se nestalo. Až ve večerních hodinách Netanjahu oslovil národ a oznámil – legislativní proces bude přerušen, aby mohl být zahájen politický dialog. Lídři hlavních opozičních stran i prezident státu jako moderátor oznámili, že jsou připraveni. Odbory přerušily generální stávku, z Ben Gurionova aeroportu začala opět odlétat letadla. Jen vůdci demonstrantů oznámili, že s protesty nekončí – chtějí v nich pokračovat, dokud nebude reforma zrušena. (Podle mě chyba.)

Netanjahu řekl, že si je vědom zvýšeného napětí v izraelské společnosti i vůle tento problém vyřešit. Požaduje zastavení narůstajícího odmítání rezervistů sloužit v záložních jednotkách armády (IDF). „Izrael nemůže existovat bez IDF a IDF nemůže existovat s odpírači vojenské služby. Takové odmítání služby znamená konec státu.“
 

Premiér dále uvedl, že není ochoten nechat rozervat zemi, že nesmí dojít k občanské válce. „Jsme na začátku krize, která ohrožuje naši elementární jednotu; tato krize vyžaduje, abychom všichni jednali odpovědně.“

Co to bude znamenat v praxi? Projednávání předloh zákonů v parlamentu bude pozastaveno do jeho příštího zasedání; Kneset se sejde po dubnových svátcích (Pesach, Den památky holocaustu, Den vzpomínek na padlé a Den nezávislosti – ten jako poslední končí večer 26. dubna).

Vláda a opozice mají tedy měsíc na to, aby se pokusily dohodnout na kompromisu. Přehnaný optimismus rozhodně není na místě: pokud by ke kompromisu nedošlo, koalice bude v přerušeném procesu pokračovat, početní sílu reformu prosadit má. Nicméně je tu šance, veřejnost neprotestovala zbytečně, třebaže vyhráno nemá. Zvítězila nanejvýš v první bitvě.

Přátelé Izraele, kterým záleží na tom, aby tento stát byl i nadále nejen židovský, ale také demokratický, budou pozorně sledovat, jak nastalé příležitosti dokážou politici v Jeruzalémě využít. Příležitosti, která by nenastala, kdyby lidé nevyšli do ulic. Také poučné.

Dva postřehy na závěr. 1) Ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir, šéf krajně pravicové strany Židovská síla, vyhrožoval, že v případě pozastavení reformy koalici opustí (čímž by Netanjahu přišel v Knesetu o většinu). Splnil svoji hrozbu? Nikoli. Podle izraelských serverů mu za podporu Netanjahuova rozhodnutí bylo slíbeno, že vznikne to, co můžeme nazvat jeho dítětem. Ozbrojená civilní Národní garda jako nová bezpečnostní jednotka, vyčleněná z pravomocí policie a podléhající přímo jemu. 2) Bude zajímavé sledovat další osud odvolaného ministra obrany Joava Gallanta. Premiér ho v neděli 26. března vyhodil kvůli tomu, co nyní sám prosadil: přerušení legislativy a navázání dialogu s opozicí. Učebnicový paradox. Pokud by se Netanjahu chtěl zachovat férově, Gallantovo odvolání zruší. Udělá to?

Zpracováno podle tematických článků publikovaných 27. března 2023 na serverech The Times of Israel, The Jerusalem Post a Israel National News.