Izrael: Překvapivé rozuzlení stíhání excesu v detenčním zařízení Sde Teiman

Ve čtvrtek 12. března 2026 byl v Izraeli uzavřen jeden z nejkontroverznějších případů týkajících se porušení etického kodexu izraelské armády (IDF) jejími příslušníky. Jde o kauzu „Sde Teiman“.

Tato vojenská základna v Negevské poušti sloužila během války v Pásmu Gazy jako detenční zařízení pro zadržené teroristy a osoby podezřelé z teroristických zločinů. To je zapotřebí zdůraznit: šlo o skutečné, případně potenciální teroristy, nejhorší nepřátele lidu Izraele. Přesto i na ně se vztahují jista pravidla civilizovaného zacházení, přičemž předloni v červenci se objevily zprávy, že tato pravidla byla několika vojáky IDF porušena. Ze Sde Teimanu byl do nemocnice v Beerševě převezen zadržený palestinský Arab s vážnými zraněními: měl zlomená žebra a poškozený konečník. Bylo nabíledni, že si to nemohl způsobit sám. Podezření padlo na vojáky sloužící ve Sde Teimanu, kam ještě v červenci přijela vojenská policie a devět podezřelých příslušníků IDF zadržela a odvezla k výslechu na základnu v Bejt Lidu, kde se také nachází úřadovny vojenského soudu. Na obou základnách došlo k nepřístojnostem. S počínáním vojenské policie (zadržení podezřelých vojáků) se nehodlali smířit lidé z krajní pravice – nejen aktivisté, ale ani někteří politici z vládního tábora včetně ministrů. Také na jejich popud se u základny Sde Teiman shromáždil dav krajně pravicových aktivistů, kterým se podařilo vtrhnout do areálu. Byl mezi nimi i poslanec za koaliční Židovskou sílu Cvi Sukkot. Pořádek musely zjednat až policejní posily. O něco později se totéž opakovalo na základně Bejt Lid, kde byli vojáci podezřelí ze spáchání násilí vyšetřováni. Na místě se objevilo na dvanáct set protestujících, z nichž někteří násilně vnikli do komplexu. Také zde musela zasáhnout policie.

Kauza postupně gradovala, místy do bizarních rozměrů. V srpnu 2024 odvysílala izraelská televize Channel 12 záběry, které unikly ze Sde Teimanu a týkají se tohoto případu. Na videu bylo vidět, jak vojáci odvádějí zadrženého stranou a obklopují ho štíty , aby zabránili detailnímu pohledu bezpečnostní kamery. Tehdejší zprávy uváděly, že zadržený byl následně bodnut ostrým předmětem do konečníku, což některé zdroje charakterizovaly jako sexuální napadení; toto ale na záběrech vidět nebylo. Po zveřejnění videa se pozornost soustředila nejen na podezřelé vojáky, ale možná více na tento únik, který vyvolal mezi establishmentem podstatně větší rozruch. Dlouho se nevědělo, kdo za ním stojí. V únoru 2025 bylo pět vojáků ze Sde Teimanu obviněno z mučení a sexuálního zneužití, kterého se měli dopustit na zadrženém palestinském Arabovi, o jehož případu zde hovoříme. Za zmínku stojí, že už předtím, 6. února 2025, byl příslušník IDF odsouzen vojenským soudem za týrání palestinských Arabů zadržených ve věznici Sde Teiman; k tomu došlo v období od ledna do června 2024. Voják přiznal, že opakovaně napadal zadržené, kteří byli spoutaní a měli zavázané oči, a to pěstmi, obuškem a puškou. Také je nutil napodobovat zvuky zvířat a tyto ponižující situace nahrával na svůj mobilní telefon. Soud ho odsoudil k sedmi měsícům vězení (minus 80 dnů, které strávil ve vazbě).

Odchod šéfky vojenské prokuratury

Posledního října 2025 rezignovala izraelská generální vojenská prokurátora, generálmajorka Jifat Tomer-Jerušalmiová. Stalo se tak poté, co přiznala, že je to ona, kdo je zodpovědný za únik tajného záznamu z bezpečnostní kamery v detenčním zařízení Sde Teiman. Proč to udělala? Zveřejnění vysvětlila snahou „čelit falešné propagandě namířené proti armádním orgánům činným v trestním řízení“. Namysli měla především tvrzení pravicových politických osobností, že zprávy o zneužívání zadržených osob ve Sde Teimanu byly vykonstruovány. Zdůraznila právní a etickou povinnost armády vyšetřovat protiprávní činy, a to i ve válce, a vyjádřila lítost nad tím, že už není všeobecně akceptována zásada, že existují praktiky, které nesmí být nikdy použity ani proti těm nejodpornějším zadrženým. Následovalo policejní vyšetřování Tomer-Jerušalmiové, které provázely bizarní okolnosti. 2. listopadu 2025 bylo oznámeno, že zmizela. Spekulovalo se o sebevraždě, naštěstí byla o několik hodin později nalezena živá na pláži u města Herzlia. Byla zatčena a 7. listopadu propuštěna do desetidenního domácího vězení. Součástí jejího zmizení byla i ztráta mobilního telefonu, který ale později návštěvníci pláže nalezli a odevzdali policii. 9. listopadu byla hospitalizována v telavivské nemocnici Sourasky Medical Center poté, co se předávkovala léky. Policejní prezident Daniel Levi potvrdil, že se pokusila o sebevraždu. Z nemocnice byla propuštěna začátkem prosince, přičemž její domácí vězení skončilo ještě během hospitalizace. Policejní vyšetřování Tomer-Jerušalmiové bylo uzavřeno letos v únoru, ale o případné obžalobě nebylo ještě rozhodnuto, neboť by mělo následovat postoupení spisu nikoli civilní generální prokurátorce, ale nezávislému orgánu, který bude nutné vytvořit. Důvodem je, vedle extrémní citlivosti kauzy, obava ze střetu zájmů, protože případ se týká vysoké představitelky systému, na který úřad generální prokurátorky dohlíží. Proto se hledá jiný vrcholný, ale institucionálně nezávislý orgán, který o případné obžalobě rozhodne.

Důležitým faktorem v příběhu je propuštění zadrženého a zraněného palestinského Araba po jeho uzdravení zpět do Pásma Gazy. Stalo se tak v rámci příměří iniciovaného prezidentem Trumpem (20bodový plán) v říjnu 2025, kdy byla dohodnuta výměna izraelských rukojmí za zadržované Araby. Jak se později ukázalo, propuštění tohoto člověka, jehož jméno média neuvádějí, bez toho, že by izraelským orgánům poskytl důvěryhodné svědectví použitelné v soudním řízení, byla zásadní procesní chyba.

Zproštění obvinění

Ve čtvrtek 12. března 2026 oznámil nástupce Tomer-Jerušalmiové na postu generálního vojenského prokurátora, generálmajor Itaj Ofir, že obžaloba vznesená loni v únoru proti pěti vojákům, kteří se měli v detenčním zařízení Sde Teiman podílet na mučení a sexuálním zneužití zadrženého palestinského Araba, se ruší. IDF na svém webu uvedla pět důvodů, s nimiž se nyní stručně seznámíme. Obecně platí, že vojenská prokuratura přistoupila k rozhodnutí zrušit obvinění po „významných změnách“ ve vývoji případu v období od podání obžaloby a po přezkoumání všech okolností, důkazů a relevantních faktorů.

Nyní konkrétně. (I) Existující důkazní materiály byly komplikované a nedostatečně průkazné pro řádné soudní řízení. (II) Propuštění zadrženého palestinského Araba mělo zásadní negativní dopad na možnost využít jeho výpověď či jiné důkazy, což ztěžovalo možnost pokračovat v obžalobě. (III) Někteří vysoce postavení členové vojenské prokuratury a IDF v této kauze jednali nevhodně, včetně nestandardního nebo bezprecedentního přístupu k vyšetřování. Zde představuje klíčový problém zveřejnění tajného videa šéfkou vojenské prokuratury, která současně proti vojákům vedla řízení, čímž bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces. (IV) Vojenská prokuratura potřebovala k řízení obžaloby vyšetřovací materiály vedené izraelskou policií. Některé dokumenty však nebylo možné efektivně získat a zajistit, aby je obvinění mohli vidět a použít ve své obhajobě. Také bez těchto materiálů nebylo možné zajistit spravedlivý proces, protože obvinění by neměli všechny informace potřebné k obhajobě. Dokumenty nebylo možné „efektivně doručit“ proto, že šlo o citlivé policejní materiály mimo jurisdikci vojenské prokuratury. Bez jejich kompletního předání by proces nebyl spravedlivý, proto byla obžaloba zrušena. (V) Kombinace výše uvedených okolností znamená, že pokračování obžaloby by ohrozilo základní práva obviněných, což zákonitě vyústilo ve zrušení obžaloby.

Šestistránkový armádní dokument nikterak nepopírá, že počáteční výpověď zadrženého, lékařské zprávy o jeho zraněních, které vypracovala beerševská nemocnice Soroka Medcal Center, kam byl ze Sde Teimanu dopraven, jakož i videozáběry „vykreslovaly vážný a znepokojivý obraz“ jednání obžalovaných. Problém je v tom, že kamerový monitoring není jednoznačný, protože vojáci použili ochranné štíty. Text prokuratury také uvádí, že zadržený poskytl různým vyšetřovatelům navzájem odlišné verze toho, co se stalo. Stejně tak není jisté, zda by propuštěný mohl nyní v této kauze vypovídat a být podroben křížovému výslechu obhajoby; absence takovéhoto svědectví by opět mohla narušit právo obžalovaných na spravedlivý proces.

Přijato

Náčelník generálního štábu IDF, generálporučík Ejal Zamir, byl o rozhodnutí generálního vojenského prokuratura informován a vyjádřil mu podporu. Současně armáda uvedla, že vzhledem k „závažnému profesionálnímu selhání“, k němuž v této kauze došlo, nařídil gen. Zamir vyvodit z něj patřičné poučení a přijmout opatření, aby se podobné případy neopakovaly.

Rozhodnutí gen. Itaje Ofira o zproštění obžaloby vyvolalo v Izraeli smíšené reakce. Někteří jsou šokováni, například aktivisté organizace Public Committee Against Torture in Israel v tom spatřují zametání armádního násilí pod koberec a tvrdí, že vojenský generální prokurátor dal svým rozhodnutím vojákům povolení znásilňovat – pokud je obětí Palestinec. Naproti tomu politici na pravici, včetně premiéra Netanjahua, hovořili o obvinění vojáků jako o „blood libel“, falešné pomluvě (upomínající na lživé středověké obvinění Židů z rituálních vražd), namířené proti IDF. Osobně si myslím, že pravdivé není ani jedno. Nešlo ani o pokus věc ututlat, ani o blood libel. Správně to charakterizovala Šir Peretsová v listu The Jerusalem Post: „Je důležité si uvědomit, že obžalovaní nebyli zproštěni viny. Ohledně obsahu lékařských záznamů týkajících se zadrženého ve věznici Sde Teiman se objevily protichůdné zprávy a izraelská veřejnost se pravděpodobně nikdy nedozví, co přesně se stalo. Obvinění však byla stažena na základě principu haganah min hatzedek.“ Jde o hebrejský právní termín pro princip, který se uplatní v případě, že by pokračování stíhání nebo soudního procesu bylo nespravedlivé, a to z důvodu porušení základních procesních práv, např. porušení práva obviněného na přístup ke všem důkazům. Jinak řečeno, přestože existuje podezření nebo důkazy, proces se nemůže konat (pokračovat), protože by byl nespravedlivý.

Kromě toho zde máme i starodávnou právní zásadu in dubio pro reo, tedy v pochybnostech ve prospěch obžalovaného, zde obžalovaných. V této kauze figuruje na jedné straně poškozený, na straně druhé vojáci, kteří se na jeho poškození nějakým způsobem podíleli, ale jejich vinu nelze jednoznačně prokázat – natolik, aby bylo možné je potrestat, aniž by byl narušen princip spravedlnosti. A pak tu máme ještě jednu obecnou zásadu, která se táhne moderními staletími. Je lepší, aby uniklo deset viníků, než aby byl odsouzen jeden nevinný. To vše se promítlo do rozhodnutí generálního vojenského prokurátora Itaje Ofira. Oprostíme-li se od politizace případu, ať už zleva, nebo zprava, snadněji pochopíme, že šéf vojenské prokuratury sotva mohl rozhodnout jinak. Spravedlnost především.

●

https://www.timesofisrael.com/idf-top-lawyer-nixes-charges-against-troops-accused-of-abusing-palestinian-detainee/

https://www.timesofisrael.com/liveblog_entry/tv-report-detainee-allegedly-abused-at-sde-teiman-suffered-severe-injury-to-buttocks/?utm_source=chatgpt.com

https://www.jpost.com/israel-news/article-885459?utm_source=chatgpt.com

https://www.idea.int/democracytracker/report/israel/february-2025?utm_source=chatgpt.com

https://en.wikipedia.org/wiki/Yifat_Tomer-Yerushalmi#cite_note-BBCLeak-8

https://www.idf.il/media/rnsickw4/asv__hni.pdf

https://www.jpost.com/israel-news/crime-in-israel/article-889791