Izrael: Na cestě k volbám (3)

Co přineslo pondělí 27. června? Po mnoha hodinách intenzivních jednání mezi koalicí a opozicí bylo dohodnuto, že do středy (29. 6.) bude schválena legislativa týkající se rozpuštění Knesetu a nových voleb.

Znamená to, že opozice v čele s Likudem se vzdala úsilí o vytvoření alternativní vlády (taktéž v čele s Likudem), čímž by bylo zabráněno předčasným volbám? Zdá se, že ano. A jakou protihodnotu koalice nabídla? V tomto Knesetu nebude prosazovat zákon, který by zakazoval politikovi obžalovanému z trestného činu zformovat vládu (stát se premiérem). Pokud tento návrh někdo nazve Lex Bibi (přezdívka Benjamína Netanjahua), bude mít pravdu.

Posun legislativy týkající se rozpuštění Knesetu směrem k prvnímu (ze tří povinných čtení a hlasování v plénu) je v kompetenci Sněmovního výboru, jehož předseda Nir Orbach – jeden z koaličních rebelů, kvůli jejichž neloajalitě vůči vládě se vlastně předčasné volby budou konat – ovšem zahájení výboru všemožně protahoval, údajně ve snaze poskytnout pravicové opozici v čele s Netanjahuem prostor pro pokus o vytvoření alternativní vládní koalice, čímž by předčasné volby vzaly za své.

Sněmovní výbor se tak sešel v pondělí (27. 6.) nikoli dopoledne, ale o devět hodin později, aby nakonec legislativu pro rozpuštění parlamentu schválil (po půlnoci izraelského letního času) a odeslal k prvnímu čtení. V něm byla po druhé hodině ranní hlasy 53 poslanců schválena – první klíčový krok k podzimním volbám mají tedy zákonodárci za sebou.

Jenomže – ono se řekne podzimní volby, ale kdy? I otázka termínu je předmětem sporu mezi koalicí a opozicí. Opozice je pro 25. říjen, koalice preferuje 1. listopad. Pohledem do kalendáře zjistíme, že rozdíl činí pouhý jeden týden. Že by i to mohlo být předmětem politikaření? Odpověď zni ano. Nakonec se našlo „šalomounské“ řešení. O jednom či druhém termínu rozhodně plénum Knesetu.

Neshoda panuje i ve věci „zákona o metru“. Koalice by chtěla ještě před rozpuštěním Knesetu schválit legislativu, která by tvořila zákonný rámec pro dopravní megaprojekt v hodnotě 150 miliard šekelů – plánovanou výstavbu metra v metropolitní oblasti Tel Avivu, tzn. v samotném Tel Avivu s napojením na okolní města, přičemž metro by navazovalo na tramvajovou a vlakovou dopravu. V této přeexponované oblasti státu, kde se nachází „město vedle města“, by se výrazně ulevilo silniční dopravě; zácpy tu jsou jsou na denním pořádku. (Zkusme si představit Prahu bez metra.)

Nicméně i z toho lze udělat politikum. Opozice se obává, že schválení tak důležitého zákona v současné době by mohlo přidat kladné body koalici, což je to poslední, co by si přála, a tak se stalo, že dle pondělní parlamentní dohody koalice – opozice o tom, které zákony budou ještě do rozpuštění Knesetu na poslední chvíli projednány, legislativní norma o metru chybí. Což zejména premiér Bennett, ministr financí Lieberman a ministryně dopravy Michaeliová nesou velmi nelibě, ovšem protože koalice už ve sněmovně většinu nemá, mohou na ostatní nanejvýš apelovat. Například argumentem, který známe i od nás: že metro není ani pravicové, ani levicové, ale prostě potřebné pro všechny Izraelce, přičemž nikdo si nemůže zásluhy za schválení zákona o něm přivlastnit. V tomto duchu se vyjádřil premiér Bennett na svém Twitteru, ovšem na webu televize KAN 11 se objevila informace o nabídce opozičního poslance Yoava Kische z Likudu: Jsme připraveni zařadit zákon o metru do dohod mezi koalicí a opozicí, pakliže koalice přistoupí na konání voleb v námi preferovaném termínu 25. října.

Pokud by někoho napadla otázka, proč taková nevraživost i ve věcech zdánlivě nepolitických, odpověď je prostá. Je před volbami, jde o všechno.

(Pokračování příště)