Zdravím Vás, Lubomíre.
Teprve včera pozdě večer jsem se dostal k diskusi pod mým článkem na NP a chci Vám poděkovat za moji obranu.
Postoj paní Kielbergerové beru jako svou osobní prohru z profesionálního hlediska. I přes letitou praxi mi trvalo dlouhou dobu rozpoznat její nemoc, která má své jméno a statistickou značku v seznamu nemocí. Nejde jen o obyčejný trolling, ale koncentraci zloby a nenávisti, navíc nyní okořeněnou i zjevnými nepravdami. Je úsměvné, jak se zastává třeba paní Valíkové, aniž by si vzpomněla. jak na ni dštila síru v každém článku. C.G.Jung celkem správně popisuje, že svoje vlastní chyby vidíme nejlépe na těch druhých.
Nebudu na ni veřejně reagovat, i když ji to nejspíše nepřesvědčí, aby toho nechala, i když jsem ji několikrát zdvořile žádal, ať toho nechá. Dokonce jsem rád, že žije v Plzni, takže osobní kontakt je prakticky vyloučen.
Mám teď hedvábné starosti. Dne 25.3.2024 máme divadelní premiéru nové hry Pan Halpern a pan Johnson na jedné ostravské scéně. Máme 14 dní před preimérou beznadějně vyprodáno, už naše první hra nejspíše před 2 lety zaujala. Za 14 dní poté odlétám do Lisabonu na svou obvykou pouť, kde mám krásné tři týdny samoty k přemýšlení zejména o sobě a pak o vztazích k těm druhým.
Přeji Vám hodně zdraví, dobrou mysl a život, který není z okolí kontaminován hloupostí a zlobou.
