Izrael: Ještě k zákonu o slučování arabských rodin z obou stran zelené linie

V Izraeli nebyl v úterý ráno 6. 7. prodloužen zákon z roku 2003, který zabraňoval palestinským Arabům/Arabkám získat sňatkem automaticky izraelské občanství nebo trvalý pobyt, pokud si vzali/vzaly občana Izraele.

Přesněji řečeno: nejde jen o obyvatele Judeje a Samaří (tzv. Západního břehu) a Pásma Gazy, ale také o občany vyjmenovaných nepřátelských států; tento druhý aspekt zákona nechme ale stranou – nehraje klíčovou roli v této kauze.

Samozřejmě každého, kdo dění kolem zmíněného zákona sleduje napadlo, co bude dál. Stanou se tisíce palestinských Arabů „přes noc“ izraelskými občany? Obsáhlou analýzu nabídl 6. 7. na webu Times of Israel Aaron Boxerman. Zastavme se u klíčových momentů nově vzniklé situace.

Výsledek úterního hlasování (59 pro, 59 proti, 2 se zdrželi – zákon neprošel) je možné hodnotit z hlediska čistě politického. Proti hlasovali a z výsledku se radovali shodně antisionističtí Arabové ze Společného seznamu i sionistická pravicová opozice v čele s expremiérem Netanjahuem; zde spatřil světlo světa bonmot „Před volbami hlásal Likud BIBI* NEBO TIBI**, zatímco teď platí BIBI A TIBI“.

*přezdívka Benjamina Netanjahua/** Ahmad Tibi – jeden z arabských lídrů zastoupených v Knesetu

Češi si možná vzpomenou na dobu, kdy ČSSD měla volební slogan DOLEVA, NEBO S KLAUSEM, který se podle některých pozorovatelů posléze proměnil na DOLEVA S KLAUSEM. Míněna je doba kolem opoziční smlouvy. (To jenom pro odlehčení.)

Kromě politického hodnocení, které je sice vděčné, ale ne příliš přínosné, tu máme ještě hodnocení z pohledu praktického – a tomu se věnovat je užitečnější.

Především je třeba říci, že ministryně vnitřních věcí*** Ayelet Šakedová (pravicová strana Yamina), chce Knesetu předložit tuto legislativní normu k projednání v brzké době znovu, ovšem vzhledem k rozložení sil ve sněmovně není jasné, jestli by nedopadla stejně jako v úterý 6. 7.

***záměrně neužívám termín ministryně vnitra, protože ten může navozovat mylný dojem, že pod tento resort spadá i policie nebo hasičské a záchranné složky. Tak tomu ovšem není: policie, vězeňská služba, hasiči a záchranáři jsou v Izraeli řízeni ministerstvem veřejné (vnitřní) bezpečnosti.

Aron Boxerman klade ve svém článku zásadní otázku: „Dostanou tisíce Palestinců izraelské občanství hned po vypršení platnosti zákona?“ A odpovídá: „Možná. Ale ne okamžitě a v závislosti na tom, co se bude dál dít v Knessetu; možná vůbec ne.“

A vysvětluje:
„Židé a jejich příbuzní, kteří se přistěhují do Izraele, tak činí podle Zákona o návratu z roku 1950, podle kterého mají nárok na získání občanství téměř okamžitě. Ale u většiny cizích státních příslušníků je tento proces složitější a řídí se Zákonem o vstupu do Izraele z roku 1952.
A protože zákon o státním občanství a vstupu do Izraele z roku 2003 pozbyl platnosti, bude v případech palestinských Arabů/Arabek, kteří/které si vzali/vzaly (arabské) Izraelky/Izraelce postupováno podle zákona z roku 1952. Zákon stanoví jednotlivé stupně na cestě k občanství:

• nejprve pracovní vízum B-1 - poté dočasný pobyt – následně trvalý pobyt**** nebo občanství.

****arabští obyvatelé východního Jeruzaléma mohou získat až na výjimky pouze trvalý pobyt, nikoli občanství

Autor píše, že v současné době existuje asi 13 a půl tisíce tzv. otevřených případů, kdy palestinští Arabové žádají o sjednocení rodin (po předchozím sňatku); tyto případy pocházejí z doby 2003, kdy zákon vstoupil v platnost a došlo k jejich „zmrazení“. Nyní bude každou žádost individuálně přezkoumávat bezpečnostní služba Šin Bet a poté ministerstvo vnitřních věcí. Konečné slovo bude mít ministryně Šakedová. Ta se už nechala slyšet, že za současné situace (neschválení zákona z roku 2003 a neexistence nových zákonných opatření) všechny žádosti zamítne.
 

Aaron Boxerman si také všímá jedné velké skupiny palestinských Arabů, kteří si vzali izraelské Araby (samozřejmě opačného pohlaví; platí to i v opačném gardu) a žijí v Izraeli***** na základě dočasného povolení k pobytu. Je jich asi 12.700 a ti také zřejmě požádají buď o občanství (je-li jejich manželem/manželkou osoba s izraelským občanstvím) nebo o trvalý pobyt (je-li jejich manželem/manželkou arabský obyvatel východního Jeruzaléma).

*****píšu-li o Izraeli, pak z hlediska teritoriálního vymezení je obvykle míněna hranice daná linií příměří mezi Izraelem a Jordánskem z roku 1949

Z uvedeného počtu má většina (9.700) povolení k pobytu vystavené izraelskou armádou, zatímco zbývající tři a půl tisíce obdržely dočasná pobytová víza A-5; ty vydalo ministerstvo vnitřních věcí buď rodinám, které započaly proces slučování před rokem 2003, anebo ve výjimečných případech z humanitárních důvodů.
Autor dále připomíná, že podle izraelských zákonů může armáda vydávat povolení k dočasnému pobytu, aby v určitých případech nedocházelo k oddělování rodin; jde o případy mužů nad 35 let a žen nad 25 let věku. Povolení k pobytu mohou získat také děti do 14 let.

Nemá smysl zastírat, že tato dočasná povolení obsahují řadu omezení a nepříjemných byrokratických povinností. Je zapotřebí je pravidelně obnovovat, mohou být kdykoli zrušena; držitelé těchto povolení nemohou řídit motorová vozidla, zakládat si bankovní účty, vlastnit kreditní karty a pokud jejich izraelský manžel zemře nebo se rozvedou, mohou být od svých dětí opět odloučeni.

POHLED DO BUDOUCNA

Ve hře je nová legislativa. Buď se pokusit, jak již zmíněno, znovu přijmout zákon z roku 2003, ovšem v kompromisní „proarabské“ verzi (mj. by 1600 Arabů z Judeje a Samaří získalo trvalý pobyt v Izraeli v rámci slučování rodin – tato verze ovšem v úterý neprošla), nebo, jak navrhuje opoziční pravicový Likud podporovaný dalšími pravicovými formacemi, přijmout nový a trvale platný základní zákon (nahrazuje v Izraeli neexistující ústavu), který by nejen zcela vyloučil možnost, aby palestinští Arabové získali prostřednictvím sňatku izraelské občanství, ale eliminoval by i udělování výjimek. Názor poslance Rothmana z Náboženské sionistické strany: „Jakmile jednou takové výjimky povolíte, stane se z toho pravidlo.“ (Něco na tom je.)

Takovýto základní zákon navrhovaný zastánci „tvrdé linie“ by nebyl proti mysli ani ministyni Šakedové, jak ale upozorňuje autor v Times of Israel, je otázkou, zda by za současného složení široké koalice Knesetem vůbec prošel.

To ale není jediný problém. Ministryně Šakedová má obavy také z toho, jaký by byl osud zákona z roku 2003, kdyby i v upravené verzi byl znovu schválen, pakliže by na něj byla podána žaloba k Nejvyššímu soudu. V minulosti se to už dvakrát stalo, v letech 2006 a 2012, přičemž v obou případech byl Nejvyšším soudem schválen těsným poměrem hlasů 6 ku 5.

Možná je to předčasné, ale moudrý politik myslí dopředu. A  Ayelet Šakedová   moudrou političkou je.  Jak již zmíněno výše,  zákon, o němž je tu řeč, hodlá v příštích týdnech předložit znovu. Bezpochyby se k němu  tedy ještě vrátíme.