Izrael: Jak zabránit pátým předčasným volbám

Víme to asi všichni. V Izraeli se budou konat 23. března parlamentní volby. Čtvrté předčasné od dubna 2019. Mohou skončit patem? Co mohou politické strany udělat, aby se tak nestalo?

Nad tím se na webu listu The Jerusalem Post zamýšlí redaktor a politický analytik Herb Keinon („Israel Elections: Parties need to keep coalition options open – analysis“/24. 2. 2021). Jeho názor (volná interpretace): strany si musejí zachovat koaliční flexibilitu, tedy otevřená zadní vrátka pro vytváření různých koaličních půdorysů.

Něco takového by mělo být samozřejmé, tak proč se o tom Keinon zeširoka rozepisuje? Protože se ukazuje, že zase tak samozřejmé to není.

Jde v pořadí o 24. volby do Knesetu (Shromáždění) za 73 let existence moderního Izraele jako demokratického státu. 73 děleno 24 jsou zaokrouhleně tři. V průměru se tedy konají volby každé tři roky, ačkoli funkční období Shromáždění je čtyřleté. Zejména volby v rozmezí duben 2019 až březen 2020 a jejich výsledky, které pokaždé vyústily v další předčasné hlasování, vyvolávají ve voličích únavu ze zdánlivě nekončícího cyklu, současně ale ty nadcházející zoufalou naději, že tentokrát snad neskončí svého druhu patem. V opačném případě by Izrael riskoval, že se stane Itálií, což je synonymum pro politickou nestabilitu.

Herb Keinon ale varuje: představa, že to tentokrát bude jiné je jen zbožné přání. Voliči nijak radikálně své stranické preference nemění. Příznivec levicového Meretzu sotva bude hlasovat pro pravicovou Yaminu a naopak. Jinak řečeno, voliči protinetanjahuovského bloku stěží posílí svými hlasy blok pronetanjahuovský. A obráceně.

Co tedy zbývá? Herb Keinon píše, že má-li se země vyhnout pátým předčasným volbám, musí partaje změnit svůj povolební „modus operandi“. Tedy, nechat otevřené možnosti pro vytváření budoucích koalic, ne tyto možnosti předem omezovat, zužovat.

Keinon to vidí tak, že je zapotřebí změnit situaci, kdy jedna strana předem deklaruje, že nevytvoří koalici s jinou konkrétní stranou, případně nepůjde do koalice s někým koho podporuje třetí formace. Takovýto druh bojkotu povede toliko do další slepé uličky. Jelikož právě to se děje, jeví se politický vývoj uplynulých dnů jako skličující.

Místo toho, aby strany a jejich lídři řekli, že se vyjádří až po volbách koho podpoří na post premiéra a s kým jsou ochotni sedět v koalici, již nyní vylučují jiné strany nebo hypotetické aliance.

A to je špatně, protože bez (koaliční) flexibility stran by mohl být stát uvězněn v patové situaci dlouhé roky. (Rozumí se, že s ohledem na stávající proporční systém s uzavírací klauzulí pro vstup do Shromáždění 3,25% - LS.)

Herb Keinon argumentuje několika konkrétními politickými akty a vyjádřeními nejen z poslední doby.

Top představitelé pravicových ultraortodoxních stran Moše Gafni a Yaakov Litzman (Sjednocený judaismus Tóry) a Aryeh Deri (Šas) slib, že po volbách půjdou do koalice s Likudem a podpoří Netanjahua na funkci premiéra (netřeba dodávat, umožní-li to výsledek voleb). Keinon v tom spatřuje průhlednou Netanjahuovu taktiku: zabránit tomu, aby obě ultraortodoxní strany jednaly po volbách s pravicovými stranami Nová naděje (šéf Gideon Saar) a Yamina (Naftali Bennett) o možné koalici vedené jednou z těchto partají.

Keinon se k tomu staví kriticky. Klade otázku, co když Netanjahu nebude s to sestavit vládu, ale Saar nebo Bennett ano? Dodrží ultraortodoxní strany slib daný Netanjahuovi a pošlou zemi do dalších voleb?

A Naftali Bennett, který se stranou Yamina drží výhodnou pozici „králotvůrce“ či možná srozumitelněji pozici jazýčku na vahách ve vztahu k vytváření koalic, také omezil svůj manévrovací prostor. Kategoricky oznámil, že pravicová Yamina nebude součástí koalice vedené levicí, jejímž lídrem by byl předseda (centristické) strany Yeš Atid Yair Lapid, ovšem současně by neměl problém s Lapidem jako s jedním z členů koalice vedené Yaminou.

Herb Keinon namítá, co když Yeš Atid, která se v průzkumech objevuje jako druhá po Likudu, bude moci koaličně přečíslit (sesadit) Netanjahua, pokud se k ní a dalším Bennett připojí, zatímco kdyby Bennett podpořil Netanjahua, neměla by taková koalice potřebou nadpoloviční většinu minimálně 61 křesel? Co v takovém případě Bennett udělá?

Autor analýzy podrobil kritice také Avigdora Libermana, šéfa pravicové strany Yisrael Beiteinu. Ten vyzval Saara a Lapida, aby podepsali závazek, že nikdo z nich se nikdy nepřipojí k vládě vedené Netanjahuem. Opět chyba: tím by došlo k dalšímu zúžení prostoru pro koaliční vyjednávání a nebezpečí konání nových voleb.
Izrael je podle Keinona na mrtvém bodě. Voliče vyměnit nelze, žádný nový vůdce, který by přicválal na bílém koni a zachránil politickou současnost na obzoru není, a tak jediný způsob, jak se ze současné situace dostat je neopakovaly chyby minulosti. Čímž myslí politické partaje.

Varovným příkladem by měl být Benny Gantz. Před posledními volbami jako šéf Modrobílých tvrdil, že se jeho strana nepřipojí k vládě Benjamina Netanjahua – aby pak přesně to udělal, za což byl tvrdě pranýřován (nehledě k tomu, že tím způsobil rozštěpení Modrobílých – LS). Podle Keinona netkví ale Gantzova chyba v tom, že šel do společné vlády s Netanjahuem (v době, kdy země kvůli pandemii akceschopnou vládu vzešlou z voleb potřebovala); jeho osudovou chybou bylo, že si nedokázal zajistit dohodu, která by bezpečně garantovala dodržení domluvené rotace na postu premiéra (po polovině volebního období – LS). Nyní, poté co původně slíbil a pak nedodržel, že se nebude podílet na vládě vedené Netanjahuem, platí vysokou politickou cenu – možná i v podobě, že Modrobílí se do Knesetu vůbec nedostanou.

Na jeho případu Keinon dokládá, že podobně silná prohlášení nemají lídři stran před volbami dávat. I pro Gantze by bylo dnes lepší, kdyby před volbami v březnu 2020 o tom, že nebude s trestně stíhaným premiérem v jedné vládě, vůbec nemluvil.

Závěr Keinonovy analýzy: Po třech nerozhodných volbách si strany - všechny strany - musí ponechat své možnosti otevřené, to znamená neuzavírat cesty, na jejichž konci bude zformování stabilní koalice, která je nezbytná k tomu, aby země vybředla ze současného politického marasmu.