Inspirováno blogem aneb Reakce na myšlenku Markéty Šichtařové

Markéta Šichtařová publikovala 27/10 na svém blogu zajímavý text s dostatečně vypovídajícím nadpisem: Zeman či antizeman, nebuďme jen užitečné loutky.

V předposledním odstavci uvádí:

• V okamžiku, kdy se na Evropu valí čtvrtá průmyslová revoluce, která zlikviduje desetitisíce pracovních míst v každé zemi, která zavčasu neosedlá nové technologie, se necháváme jak husy na trhu prodávat Číně s její levnou montovnou, a vůbec si důsledky neuvědomujeme. A místo podstatného, místo naší budoucnosti, řešíme jak malí kluci na písku, kdo u nás doma zrovna lhal.

Domnívám se, že řešení toho, kdo u nás doma zrovna lhal a to, že se necháváme jako husy prodávat Číně nejsou dvě záležitosti jdoucí proti sobě, ale naopak úzce propojené, na sebe navazující.

Celý ten problém kolem „kauzy Brady“ (přičemž pan Jiří je v tom úplně nevinně) má svůj původ v tom, před čím Markéta varuje: před prodáváním se Číně. Tuto politiku razí Miloš Zeman. Proto ono strategické partnerství s komunistickým režimem, proto létání do Pekingu na lekce o stabilitě společnosti, proto ten problém kolem přijetí dalajlámy ministrem kultury, proto ono neuvěřitelné „Prohlášení čtyř“.

Jinak řečeno: kdyby nás prezident neprodával Číně, kdyby nebyl vůči tamnímu režimu tak skandálně servilní, nebyl by problém se setkáním Herman – dalajláma a nebyl by ani problém s neoceněním pana Bradyho kvůli tomuto setkání – a vlastně by tato kauza vůbec neexistovala. Pakliže z Hradu Bradyovým do Toronta skutečně někdo telefonoval a oznámil jim, že pan Jiří ocenění obdrží (jak shodně potvrzují oba manželé a z prezidentova okolí to nikdo věrohodně nevyvrátil), pak by, dalajláma nedalajláma, pan Jiří příslušný řád také obdržel.

Čili: dohadujeme-li se „jako malí kluci na písku, kdo u nás doma zrovna lhal“, pak především proto, že se „necháváme jak husy na trhu prodávat Číně“ - a nikoli proto, že bychom tuto neblahou skutečnost pošetile přezírali. Ostatně Daniel Herman patří k těm, kdo alespoň v symbolické rovině dali najevo, že se nehodlají nechat prodat Číně (rozuměj: tancovat podle toho, jak Peking píská), a proto se stalo to, čeho jsme stále svědky.