Inaugurační ozvěny 2021 a první zklamání

Inaugurační ceremonii ve Washingtonu DC jsem si v klidu vysledoval v noci ze záznamu. V době pandemie a s ní související distanční výuky nemá člověk možnost všechno stihnou „live“.

Máme v rodině žáka 8. A. Věřte tomu nebo ne, ale když jsem já chodil do osmé třídy (to bylo v letech 1969/1970), předmět s názvem Programování v osnovách nebyl. Má-li být člověk žákovi k užitku a schopen pomoci, případně schopen smysluplně zkontrolovat distanční domácí úkoly, musí se téma nejprve sám naučit.

To je jeden z aspektů současného dálkového vzdělávání, který si ti, kdo do něj nejsou zapojeni, ne vždy plně uvědomují.

A tak jsme v době, kdy Lady Gaga zpívala hymnu a nastupující prezident a jeho VP kladli ruku na Bibli pracovali na scénáři zahrnujícím sestavení modulů jednoho programovacího jazyka. Smyslem této činnosti je splnit školou poslané zadání; tentokrát šlo o projekt Digitální číslice.

Pokud čtenáři mé věkové kategorie (60+) ne zcela tuší, o čem píšu v předchozím odstavci, nechť se neznepokojují – o tom tento článek není. A pakliže by měli nutkání se mě zeptat, proč se tím vlastně zabývám, odpověděl bych následovně. Zastávám názor, že pokud po žácích něco chceme, musíme je to nejprve naučit, vše jim řádně vysvětlit a případně pomoci. V době covidové se to týká nejen školy, ale také domácích učitelů (což nemusí být dle situace v rodinách pouze otec či matka). A to jsme se dotkli pouze jednoho předmětu.

Právě napsaným jsem chtěl jen vysvětlil, proč jsem si jako státní rentiér (CsD – celkem spokojený důchodce) nenašel čas na sledování washingtonské inaugurace v přímém přenosu.

SVÁTEK DEMOKRACIE

Bez ohledu na hlavní aktéry považuji americké inaugurační ceremonie za skutečný svátek demokracie. Zejména mě na nich fascinuje duchovní dimenze. Přítomnost pojmů jako Bůh, Bible, požehnání nebo modlitba je přesně tím, co patří k národu, který se nestydí za vyznání IN GOD WE TRUST. Nemyslím si, že Američané jsou lepší než ostatní, ale svým postojem k duchovním hodnotám si získávají respekt a uznání stejně smýšlejících lidí žijících mimo Spojené státy. Ač vzdáleni, jsme spojeni nejen jako součást euroatlantické civilizace a členové NATO, ale také duchovně. Obávám se ale, že tomuto druhu „bratrského společenství“ ateisté neporozumí.

Když přistoupil k mikrofonu Silvester Beaman, pastor sboru Bethel Africké metodistické episkopální církve, aby vyprosil novému vedení Unie požehnání, vzpomněl jsem si na leden 2017 a inaugurační bohoslužbu ve washingtonské Národní katedrále. Napsal jsem tehdy na svůj blog:

• Nejsilnější dojem ve mně zanechalo vystoupení dvacetileté  Marlany VanHooseové.  Nevidomé mladé ženy stižené v dětství mozkovou obrnou. Interpretovala jeden z nejkrásnějších duchovních hymnů všech dob - How Great Thou Art. Když skladba z jejích úst dozněla, přítomní ve svatostánku začali spontánně tleskat. Vsedě. Po asi po deseti vteřinách se stalo něco úžasného. Nová První dáma Melanie povstala, spolu s ní prezident Trump a vzápětí celá katedrála. Aby vzdala poctu postižené ženě Marlaně. Bouřlivý aplaus trval více než půl minuty. Vzpomněl jsem si na slova Ježíše Krista: Cokoli jste učinili těm nepatrným, mně jste učinili.

Píseň How Great Thou Art v poněkud jiném provedení nabízím na konci tohoto článku. Je z docela jiného shromáždění a od jiné interpretky, přesto je ale na dokreslení pozitivní atmosféry, kterou dokáže vyvolat, zcela dostačující.

Joe Biden řekl to, a nemohl jinak, co říkají po volbách mnozí vítězové. Chce být prezidentem všech, i těch, kdo ho nevolili. Podaří se mu sjednotit národ? Je to reálné? Není společnost příliš rozdělená, nezašly věci příliš daleko? Obavy, skepse a pesimismus jsou na místě.

Z odcházející dvojice Trump-Pence se „dne demokracie“ zúčastnil jen končící viceprezident. Trump chyběl, žádné překvapení, věděli jsme to. Tak jako se ve všem odlišoval od ostatních prezidentů, jak nedávno napsal analytik Roman Joch, odlišoval se i v tomto.

Ale ruku na srdce – neměli jste pocit, že Trump tím, jaký je tam vlastně nepatří? Dokázali jste si představit, jak sedí před Kapitolem s přesvědčením, že mu bylo vítězství ukradeno? Já příliš ne – a to nejsem „anti-trumper“.

Na druhou stranu, proč by si Trump nemohl myslet to, co si o volbách myslí? Proč by nemohl být přesvědčen o tom, že byl poražen podvodem? Proč by nemohl považovat existující indicie o podvodech jako relevantní důkaz, že hlasování nebylo stoprocentně košer?

Provokativní otázky, pro někoho přímo kacířské: A my víme, že Biden vyhrál férově? Anebo k jeho vítězství přistupujeme v dobré víře?

Ať tak či onak, džin pochybností byl z láhve vypuštěn a záleží na každém z nás, nakolik jeho působení podlehne. To ovšem nemůže nic změnit na faktu, že v čele US Administrativy stojí od 20. ledna duo Biden - Harrisová.

A první zklamání na sebe nenechalo dlouho čekat.

PRVNÍ ZKLAMÁNÍ

Ne že by to bylo až tak překvapivé, leč rychlost rozhodnutí a necitlivost Bidena vůči severnímu sousedovi nevěstí nic dobrého. Nový prezident hned na začátku svého mandátu vystavil červenou kartu výstavbě ropovodu Keystone XL. Ten má vést z kanadské Alberty do Nebrasky v USA, kde se má napojit na dvě větve stávajících ropovodů, z nichž jedna pokračuje až na jih Unie, do Texasu. Ropovod měla stavět kanadská společnost TC Energy, která tak byla postavena před hotovou věc. Léta příprav přišla vniveč.

Ve vyjádření pro web Politico šéf Keystone XL Richard Prior uvedl, že v nadcházejících týdnech bude zrušeno tisíc pracovních míst, většina z nich jsou stavební profese.

To je druhá strana Bidenova „zeleného aktivismu“. Sýčkové mezi námi by řekli: A to je teprve začátek.

•

YOUTUBE/DUCHOVNÍ PÍSEŇ „HOW GREAT THOU ART“/ZPĚVAČKA LAUREN DAIGLE