I v hidžábu je krásná. Bez něj ale mnohem krásnější

Vzpomínáte na loňskou hidžábovou revoltu v Íránu? Během protivládních nepokojů našlo několik mladých žen odvahu: sundaly na veřejnosti muslimský šátek a neohroženě s ním mávaly ve vzduchu.

Jednou z nich byla Azam Jangraviová.

Jak s ní totalitní režim teheránských ajatolláhů naložil? Inu, jako totalitní režim: byla vyhozena z práce ve výzkumném ústavu a odsouzena ke třem rokům vězení.

Opakuji pro všechny, kdo mají na českém internetu tendenci obhajovat íránský režim: za to, že si z hlavy sundala hidžáb byla odsouzena na 3 (slovy tři) roky vězení!

Její vina: propagace neslušného chování a svévolné porušení islámských zákonů. Soud jí dokonce vyhrožoval odebráním dcery. Vianě je osm let.

Azam proto na nic nečekala, ještě před nástupem trestu kontaktovala pašeráka lidí a s nemalými obtížemi se jí i s Vianou podařilo dostat do zahraničí.

Singapurský web Channel NewsAsia, který o jejím příběhu referoval 14/2, z pochopitelných důvodů neuvádí, v jaké zemi se nyní Azam a její dcera nacházejí. Na neznámém místě obě čekají na udělení azylu.

Azam v článku „I did it for my daughter, says woman arrested for headscarf protest in Iran“ říká, že akt odporu uskutečnila hlavně pro svoji dceru – aby nemusela vyrůstat v tom, v čem dosud žila ona sama. Uvedla také, že než to udělala, pocítila zvláštní druh síly. Řekla si: „Dokážeš to, dokážeš to.“ Najednou měla dojem, že už není, jako žena, druhořadým pohlavím. 

(Předchozí věta je velice důležitá, neboť vyjadřuje samotnou podstatu problému. Hidžáb – to jsou okovy. Rozumí se jeho povinné nošení na veřejnosti z rozhodnutí mužů, nošení pod hrozbou tvrdých sankcí. Teprve když se žena zbaví této povinnosti, osvobodí se. V hidžábu je občankou druhé kategorie, bez něj bytostí rovnocennou s muži, byť v kontextu fungování islámské společnosti mnohdy spíše symbolicky. Ale je to první krok – má volnost ve výběru toho, co se svými vlasy udělá. A že o kráse ženy z nemalého procenta rozhoduje to, jak si upraví či nechá upravit vlasy, rozumí se samo sebou. Ženy v hidžábu, to jsou svým způsobem a v jisté nadsázce masky – mnohdy s půvabnou tváří /ženy v Orientu jsou obecně nádherné/, působící ovšem uniformně; jako kdyby byly o něco okradeny – o krásu svých upravených vlasů. Teprve bez povinného hidžábu je žena sama svá /a má smysl, aby chodila ke kadeřnici/).

Ze série nepříznivých zpráv z teheránské náboženské diktatury jedna pozitivní informace. Malé světlo na konci tunelu.

•

Bylo to 15. února 2018. Azam si stoupla  na rozvodnou skříň s transformátorem a sejmula hidžáb. Na rušné teheránské ulici. Akt mimořádné odvahy.  FOTOODKAZ ZDE (Zdroj: Její Twitter)

FOTOODKAZ 2: Azam Jangraviová – bez hidžábu, v celé své podmanivé kráse.  KLIKNĚTE ZDE (Zdroj: Web Channel NewsAsia)

VIDEO

Azam Jangraviová na YOUTUBE/Arab News, už ve svobodné zemi: