I já? Ano, i já ...

Jakže to zpívají Tony Linhart a přátelé v trampském songu Ruty-šuty Arizona, Texas? „Byla to léčka, já to nevěděl, jako starej vůj jsem naletěl.“ Můj případ.

Ta zpráva mě zastihla ještě na lůžku. Vlastně mě probudila. Píp, píp, píp. Nebyla jedna. Taková menší lavina. Co se děje hned po ránu? Člověka napadne ledacos.

Mám mobil na nočním stolku. Kdysi jsme tam mívali rozečtenou knihu – nová doba: host vyhazuje číšníka a u postele místo místo románu smartphone.

Pípnutí se týkala aplikace Whats App. Po odkliknutí se objevilo varování:

... obr. 1/Screenshot zprávy  z autorova WhatsAppu.

Bylo od důvěryhodných lidí. Což samozřejmě nic neznamená, ale na druhou stranu: v poslední době jsem na neméně důvěryhodných serverech zaznamenal, že WhatsApp cosi chystá. Nejsem expert, jen prostý uživatel a rozespalý jsem si hned neuvědomil, čeho se vlastně má týkat

Možná je to právě toto, napadlo mě.

A udělal jsem něco, co jsem udělat neměl – chybu. Zprávu jsem přeposlal dál. A podvědomě se probíral do zasněženého dne s pocitem, že jsem snad udělal dobrý skutek. Jak bláhový a pošetilý člověk dokáže být!

Z omylu mě vyvedla až vnučka. Žádné malé dítě, studentka VŠ. Odepsala obratem: „Neboj, je to jen spam. Už jsem informovala ostatní.“

Uf!

Vzápětí mi napsala sestra: „Co s tím mám dělat, poslat ti to zpátky?“

„Nedělej vůbec nic,“ odpovídám, „je to blbost.“

Pak přišlo další lakonické sdělení, že je to hovadina.

Co mohu uvést na svoji obranu? Pokud vůbec něco, pak jen: v době, kdy je náš svět doslova protkán zprávami i „zprávami“ (fake news), přesycen nejrůznějšími konspiračními teoriemi a spamy, kdy Twitter blokuje účet amerického prezidenta a účty skutečných politických kreatur nechává bez povšimnutí – tak v takové atmosféře člověk snadno udělá chybu.

Stalo se. Snad se z toho poučím.