Horší než nejhorší noční můra

• O spravedlnosti v konzervativních islámských zemích není radno dělat si iluze. Přece ale i z této části světa přijde tu a tam zpráva, která naše představy o spravedlivé justici dokáže alespoň zčásti uspokojit.

V minulých dnech jsme se dočetli o něčem, co je pro každého, snad nejen západního člověka, absolutně nepochopitelné, nanejvýš pobuřující a samozřejmě zcela nepřijatelné. Jde o týrání bezbranných – nikoli zvířat, čemuž se bulvární tuzemské televize s gustem věnují, ale dětí, které vede k jejich trýznivé smrti.

Příběh první je ze Saúdské Arábie. Fajhan Ghamdi, a je lhostejné, jestli to byl duchovní nebo pastevec ovcí, ubil svoji pětiletou dceru. Byl sice zatčen, ale místo řádného soudu a odpovídajícího trestu za smrt nevinné a bezbranné lidské bytosti se vykoupil. Částka není až tak důležitá, protože i kdyby byla jakkoli vyšší než oněch v přepočtu 900 tisíc korun, nic to nemění na tom, že jde o zvrácenou justiční praxi, která v civilizovaném světě musí vyvolat maximální míru znechucení, odporu a rozhořčení. Tato varianta islámského „práva“, kdy soudce prohlásí, že stanovená částka představuje adekvátní trest, je natolik úděsná, že ji nelze slušnými slovy komentovat.

Druhý příběh je ze sousedních Emirátů, které také patří mezi konzervativní islámské režimy. Jak ale ukázal tragický příběh Vadímy (8) a Miry (7), ne vždy je islámské soudnictví v rozporu s elementárními principy spravedlnosti. Tato věta nesmí být ovšem chápána jako obhajoba islámu a jeho mnohdy šokující justiční praxe, ale jako příklad toho, že když se chce, tak to (i v islámu) jde.

Otec obou dívek, který si nezaslouží, aby bylo připomenuto jeho jméno, spolu s milenkou, se choval vůči svým  malým dcerám tak příšerně, že jedna z nich zemřela a druhou se se štěstím podařilo zachránit.

Jaký trest zaslouží „člověk“, který kromě jiného mučení donutí svoje dítě jíst vlastní výkaly, nechá ho na toaletě zemřít hlady a tělo pohodí v poušti?

V Saúdské Arábii by to spravil nějaký ten rial (přesněji asi 180 tisíc) a sadistický tyran v lidské podobě by skončil na svobodě. Naštěstí ne tak v Dubaji. Pokud této zrůdě nevyjde odvolání a emír Muhammad ibn Rašíd al-Maktúm nebude proti, čeká ji popravčí četa. Jeho milenka s vlastnostmi ďábelské macechy byla odsouzena na doživotí.

Nejsem přívržencem trestu smrti, ale v tomto případě neshledávám jediný důvod pro jakoukoli námitku.

Porovnejme každý sám oba strašlivé příběhy a položme si otázku: je-li reálně na jedné misce vah cena za krutou smrt dítěte oněch 180 tisíc rialů (to je zhruba 900 tisíc Kč), a na druhé kulka do srdce, co je spravedlivější?

Některé islámské režimy a komunity se ke svým členům, zejména ženám, chovají hůř než zvířata ve stádu. Proto je na místě vyzdvihnutí čehokoli, co se z tohoto pravidla vymyká. Představa, že dubajský tyran zaplatí řekněme 175 tisíc tamních dirhamů, abychom se dostali na částku odpovídající za zabití dítěte v sousedním saúdské monarchii, je horší než ta nejhorší noční můra.