Historie: Věda a Bible

Jedním ze způsobů, jak stanovit stáří archeologických nálezů je paleomagnetická datovací metoda. Využívá změn, k nimž v průběhu času dochází v magnetickém poli.

Dnes vědci dokážou změřit speciálními citlivými přístroji remanentní (zbytkový) magnetismus. Co je podstatné: prošel-li vhodný měřený vzorek ve starověku vysokou teplotou, řádově ve stovkách stupňů Celsia – ať už z jakéhokoli důvodu (vypalovací pece, požár apod.) - a pak došlo k jeho ochlazení, remanentní magnetismus takového vzorku „zamrzl“ na hodnotě, jakou měl v době této změny (vysoké ohřátí a pak ochlazení).

Takto zjištěný remanentní magnetismus, jistěže ve spojení s jinými metodami, jmenovitě s radiometrickým datováním, pak má ten význam, že zjištěná hodnota, která odpovídá určité době „zamrznutí remanentního magnetismu“ v minulosti, pakliže je stejná u vzorků z různých nalezišť říká, že k událostem na těchto místech došlo ve stejném čase.

V těchto dnech se na izraelských serverech (mimo jiné na webu novin The Jerusalem Post) objevily články, které informují o tom, že na základě zmíněné metody se podařilo objasnit dobu několika událostí, o nichž se píše v Bibli.

Jde o společný výzkumný archeologický projekt Telavivské univerzity a jeruzalémské Hebrejské univerzity, jak uvádí článek „Archaeologists prove invasions of biblical Israel with Earth's magnetic field“ (The Jerusalem Post/25. 10. 2022). Vědci z obou institucí provedli po celém Izraeli měření ve 21 vrstvách spojených s archeologickou destrukcí a ta potvrdila záznamy v hebrejské Bibli týkající se egyptských, aramejských, asyrských a babylonských tažení proti Izraelskému a Judskému království. (U nás je místo pojmu „hebrejská Bible“ zavedeno označení „Starý zákon“.)

Vědci připomínají, že filištínské město Gat v judském předhůří bylo podle různých výzkumů zničeno kolem roku 830 př. Kr. Hazaelem, králem monarchie Aram-Damašek. O tom se píše i v Bibli, v Druhé knize královské, 12. kapitole: „Tehdy vytáhl aramejský král Hazael do boje proti Gatu a dobyl jej.“ Nevědělo se ovšem, zda byla Hazaelova vojska odpovědná za zničení dalších tří starověkých měst, dnes se nacházejících (jako ruiny) v archeologických lokalitách Tel Rehov, Tel Zayit a Horvat Tever. Nová studie ukázala, že ano – na základě stejných výsledků paleomagnetického měření získaných ze spálených vzorků. Výzkumníci mají za to, že šlo o stejné vojenské tažení. Tedy Hazaelovo.

Naproti tomu bylo paleomagnetickou metodou vyvráceno, že město Bet Šean na severu Izraele (jižně od Genezaretského jezera), v Bibli rovněž zmíněné, bylo zničeno armádou krále Hazaela, což se dosud soudilo. Výsledky měření ukázaly, že k dobytí města došlo s největší pravděpodobností o 70 až 100 let dříve, tedy někdy v úseku mezi roky 930 až 900 př. Kr. To by korespondovalo s tažením egyptského faraona Sesáka (Šešonka I.) do Země izraelské. Také o této vojenské kampani se píše v Bibli a mimoto jméno Bet Šean je uvedeno v nápisu na zdi Amonova chrámu v Karnaku (tzv. Bubastite Portal – sekce 2, řádek II) mezi více než 150 městy dobytými Sesákem, zakladatelem 22. dynastie. Dlužno dodat, že Bible netvrdí, že byl Bet Šean zničen Hazaelovými vojsky.

Článek v The Jerusalem Postu uvádí, že jeden z nejzajímavějších poznatků odhalených novou datovací metodou souvisí s koncem Judského království. Zatímco Jeruzalém a pohraniční města v judském podhůří přestala po babylonském vpádu existovat, ostatní města v Negevu, jižních Judských horách a jižním judském předhůří zůstala téměř nedotčena. Výsledky paleomagnetického průzkumu tuto hypotézu podporují a ukazují, že Babyloňané nebyli jedinými vetřelci, kdo způsobil konečný zánik samostatné judské monarchie.
Univerzitní badatelé dospěli k poznání, že až několik desetiletí poté, co Babylóňané dobyli Jeruzalém a zničili První chrám (dnes je obecná vědecká shoda na tom, že k tomu došlo v letech 587 nebo 586 př. Kr.), vzala za své i ta místa v Negevu, která babylonský vpád přečkala. Strůjci zkázy byli s největší pravděpodobně Edomité (z jižního Edomského království), kteří využili pádu Jeruzaléma a dílo likvidace dokončili. Tato zrada a účast na likvidaci přeživších města mohou být vysvětlením toho, proč hebrejská Bible obsahuje tolik zášti vůči Edomitům – například v knize proroka Abdiáše.

Každý takový objev naznačuje, že mezi vědou a Biblí není tak propastný rozdíl, jak se skalní ateisté snaží tvrdit. Bible není primárně historický dokument, ale stejně tak není pravda, že by šlo o snůšku smyšlenek, bájí a mýtů. Netvrdí to jenom náboženští učitelé, ale, jak patrno, také vědecké kapacity.