Glosa: Na okraj porážky Plzně v Lize mistrů

Občas se mi stalo, když jsem psal na internetu o izraelské ligové kopané, že nějaký rozumbrada zesměšnil mé úsilí poznámkou typu: A příště něco o první lize v Burkině Faso.  

Bylo to hloupé, provinční, maločeské. Typicky hospodské. Neboť mezi nejvyšší soutěží v Burkině Faso (Premiére Division) a v Izraeli (Ligat Haal) je z našeho pohledu zásadní rozdíl. Píšu-li o situaci v Ligat Haal, zejména v závěru ročníku, pak také proto, že ty její kluby, které se objeví na místech znamenajících postup do Champions League (LM) a Evropské ligy EL), mohou být soupeři klubů českých.

A jak se již v minulosti ukázalo a letos potvrdilo, nejde jen o exotického soupeře odněkud z biblické země, ale o vážnou fotbalovou konkurenci v rámci úsilí o získání co nejvyšší mety v evropských klubových kláních.

V aktuálním ročníku LM i EL rozhodl los o tom, že s izraelskými celky se utkají dva české kluby. Zatímco pro Liberec nepředstavoval úřadující vicemistr Ligat Haal, Hapoel Ironi Kirjat Šmona, zásadní překážku a postoupil přes něj do závěrečného předkola EL, Viktoria Plzeň si na vítězi nejvyšší izraelské soutěže, klubu Maccabi Tel Aviv, vylámala v LM zuby.

Nebylo to poprvé. Vzpomeňme na srpen 2009, kdy v EL podobně dopadly Teplice. Ve 4. předkole je vyřadil vicemistr izraelské nejvyšší ligy Hapoel Tel Aviv (2:1, 1:1).

Dodejme: tehdy hrající podstatně lépe než nyní, kdy skončil v nejvyšší soutěži na osmém místě (ze čtrnácti).

Co tím chci říci. Zlehčovat sílu izraelských klubů a význam nejvyšší fotbalové ligy v Izraeli je sice možné, stejně tak jako srovnávat Ligat Haal s kopanou v Burkině Faso, ale tím sotva lze zabránit tomu, aby hospodští fanoušci fotbalu neodcházeli od obrazovek po 2x třech gambrinusech s protaženými obličeji. Tak jako ve středu večer po utkání plzeňské Viktorky s Maccabi Tel Aviv (0:2).