Evyatar: Moudrost kompromisu

Měl to být jeden z testů soudržnosti současné izraelské vládní koalice. A byla to také dilematická záležitost pro premiéra Naftaliho Bennetta, neboť je to on, kdo má k osadnickému hnutí velice blízko.

V minulosti (2010-2012) byl generálním ředitelem Rady Ješa, střechové organizace obecních rad židovských komunit (osad) vybudovaných v Judeji, Samaří a před jejich vyklizením také v Pásmu Gazy.

Ovšem ne všechny osady či komunity, případně osadnické základny v Judeji a Samaří jsou legální. Ne z pohledu světa, ten považuje všechny židovské osady (ve staré židovské pravlasti východně od zelené linie stanovené příměřím s Jordánskem a platné v letech 1949 – 1967) za ilegální, ale z hlediska izraelských zákonů. Podle nich platí, že nelegální jsou ty komunity, které byly postaveny bez úředního povolení. Lidově řečeno „na černo“.

Patří k nim i osadnická základna Evyatar.

Zatím provizorně byla vybudována v květnu 2021 (po podobných pokusech v minulosti); nachází se v Samaří jižně od biblického Sichemu (též Nábulusu). Nedaleká křižovatka Tapuah se stala dějištěm několika krvavých teroristických útoků. V roce 2013 zde byl arabským teroristou pobodán Evyatar Borowsky, otec pěti dětí. Zemřel o tři dny později. Letos 5. května jiný arabský terorista na stejném místě zastřelil 19letého studenta Yehudu Guettu. Vražedných ataků a pokusů bylo ovšem víc.

Odpovědí vlastenecky smýšlejících izraelských Židů bylo vybudování zatím ne přímo osady, ale osadnické základny. Smyslem tohoto kroku je ukázat, že navzdory vraždění jsou Židé se svojí pravlastí hluboce a úzce spjati. Základnu pojmenovali Evyatar na počet ubodaného Borowského.

Jelikož ale základna nemá oficiální schválení úřadů, rozhodlo ministerstvo obrany, kterému tato část Země izraelské kompetenčně podléhá (dle dohod z Oslo jde o oblast C, nad níž má civilní i vojenskou kontrolu Izrael), že to, co bylo postaveno, musí být zlikvidováno.

Pro úplnost dodejme: kromě toho, že základna byla vybudována bez povolení je ve hře ještě jeden problém - vlastnictví pozemku. Arabové tvrdí, že základna stojí na pozemku, který patří jim, osadníci argumentují, že jde o pozemek ve vlastnictví státu.

Základnu nekompromisně zlikvidovat, nebo se pokusit najít kompromis? Nakonec se ukázalo, že „B“ je správně. Server Times of Israel přinesl 1. července zprávu, že ve věci Evyataru došlo k dohodě. Mezi ministrem obrany Gantzem, premiérem Bennettem a zástupci osadníků.

V čem kompromis spočívá? Osadníci základnu opustí do 2. července 2021 – termín mají do 15:00 SELČ. Obytné buňky a ostatní stavby nebudou zlikvidovány, ale ponechány na místě. Osadníci pak budou mít týden na vystěhování movitých věcí a uzamčení budov. Armáda na místě vybuduje provizorní základnu: bude místo střežit.

Mezitím ministerstvo obrany provede šetření, komu sporné pozemky patří. Ty, u nichž se potvrdí, že patří palestinskoarabským majitelům, budou vyklizeny. Naproti tomu na státních pozemcích, jakmile to bude možné, vznikne ješiva (náboženské učiliště) a obytné budovy pro její zaměstnance. Po získání všech potřebných povolení bude na místě povolena stálá přítomnost civilních obyvatel. Její charakter stanoví společně premiér, ministr obrany a šéf Samařské regionální rady.

Osadníci, kteří chtějí žít v Evyataru, mají tedy naději.

Zajímavý je názor předsedy Rady Ješa Davida Elhayaniho, jak o něm 1. července informoval server Arutz Ševa. Dohodu ocenil jednak jako úspěch vlády a také jako úspěch osadnické iniciativy: „Tato záležitost byla řešena zodpovědně a s maximální vážností.“ Dodal ovšem, že bývalý premiér Netanjahu by takové dohody nikdy nedosáhl a pokud ani, nedodržel by ji. Důkazem prý je, že v minulosti osadníky podrazil (doslova: bodl do zad).