Eufemismus vs terminus technicus

„Proč ty eufemismy jako preventivní akce apod.? Připomíná to rétoriku minulého režimu - ti také neuměli věci nazývat pravým jménem,“ píše v diskusi pod mým článkem „Byl jsem vyzván zdrobnělinou“ (4/12) Libuše Palková.

A nabádá mě k objektivitě.

O té primárně psát nechci, byť na téma objektivita mezi dobrem a zlem by bylo možné publikovat stohy pojednání. V této souvislosti mi vždy vytanou na mysli slova spisovatele Viléma Hejla, která jsem kdysi dávno slyšel ve vysílání Svobodné Evropy. Volná interpretace: Mezi lidickými oběťmi a jejich katany žádná „objektivita“ (ve smyslu: pravda je někde uprostřed) neexistuje.

Ale zpět k myšlence kolegyně Libuše. Já, na rozdíl od propagandistů minulého režimu, nazývám věci pravými jmény – a v mém článku rozhodně nejde o žádný eufemismus. Což hned vysvětlím.

V dané vojenské oblasti, o které jsem psal, pracujeme s řadou odborných termínů (terminus technicus). Patří k nim válka, okupace, agrese, obrana a jiné. Každý tento výraz má svůj obsah a bývá také zdrojem kontroverzí. Nebudu chodit kolem horké kaše: Šestidenní arabsko-izraelská válka 1967 byla hodnocena dvěma způsoby: pro komunistické země to byla agrese Izraele proti Arabům, pro vyznavače opačného názorového proudu se jednalo o obranu Izraele – pouze není jednomyslný pohled na to, zda šlo o obranu preventivní nebo preemptivní.

Čímž jsem se dostal ke dvěma odborným výrazům týkajícím se těch vojenských operací (potenciální oběti), které začnou dřív, než k vlastním operacím přistoupí agresor:

• výraz první:  preventivní vojenská akce … jejím cílem je eliminovat nebo odvrátit hrozbu agrese v relativně vzdálenějším časovém horizontu, nikoli hrozbu bezprostřední;
• výraz druhý:  preemptivní vojenská akce … jejím cílem je eliminovat nebo odvrátit bezprostřední hrozbu agrese.

Můžeme vést debaty, a ty se také zhusta vedou, o tom, zda ta či ona operace měla charakter preventivní či preemptivní – klasickým příkladem je zmíněná Šestidenní válka 1967. A pokud jde o současné izraelské operace v Sýrii, nejde v žádném případě o eufemismus, píšu-li o preventivní akci, nýbrž o terminus technicus.

Závěrem: bylo by jistě ideální, kdy se každý agresor nechal slovně přesvědčit, aby svých agresivních záměrů zanechal. V takovém světě ovšem nežijeme. Pak si ale musíme říci, jak jinak čelit chystané agresi než tím, že budeme aktivně konat. Právě k tomu slouží preventivní a v naléhavých případech preemptivní operace. Dnes víme, že kdyby Sovětský svaz přistoupil před 22. červnem 1941 k preventivní válce s Hitlerem, byl by sice nacistickou propagandou označen za agresora, leč viděno zpětně, udělal by z pohledu vlastní obrany správnou věc (záměrně pomíjím pravděpodobný Stalinův pokus exportovat bolševickou revoluci na Západ – o to je hodnocení této záležitosti komplikovanější).

Podobně je nutné nahlížet na počínaní izraelské armády jak dnes, tak kdykoli v minulosti od vzniku židovského státu.