Egypt: Dilema demokracie a demokratů

• Jak interpretovat to, co se stalo v Egyptě 3. července 2013? Jako puč, převrat? Postavit se za Mursího, proti němu či zachovat vyčkávací neutralitu?

Na to si musíme odpovědět každý sám.

Věc je o to komplikovanější, že byl svržen demokratický zvolený prezident. Je pro autentické demokraty něco takového přijatelné?

I na to si musíme odpovědět každý za sebe. A odpověď vůbec není tak jednoznačná, jak by se mohlo zdát.

Abychom lépe porozuměli egyptské situaci, zkusme si představit následující podobenství. Musíme se ale částečně vrátit do českých zemí před několika staletími. Dejme tomu, že by volby vyhrála strana, které ideově vzešla z římskokatolické církve. Tedy jakási její politická odnož. Nedosti na tom: prezidentem by se stal kandidát této partaje.

A tento katolický prezident by si počínal tak (navzdory všem slibům, že bude hlavou státu všech Čechů, tedy i nekatolíků), co by se dalo vykládat jako nepokryté protěžování katolíků a katolicismu; katolicismus by se snažil (prostředky nechme stranou) protlačit do všech oblastí života včetně přijetí „katolické“ ústavy.

Jak by toto korespondovalo s principy demokracie? Nešlo by o popření jejích elementárních principů, jejího ducha? Bez ohledu na formální stránku věci (demokratické volby prezidenta)?

Má společnost právo bránit se, když si demokraticky zvolený vůdce začne počínat nedemokraticky, když začne demokracii zatínat tipec? Anebo mají pasivně přihlížet plíživé autokracii?

V prezidentských volbách 2012 obdržel Mohamed Mursí 51,73% hlasů. Jeho oponent Šafík 48,27%. Mursí v demokratickém hlasování zvítězil. Těsně, leč právoplatně. Problém je v tom, že on a vítězové z Muslimského bratrstva (Strany svobody a spravedlnosti) si následně počínali tak, jako kdyby dostali tolik hlasů jako kandidáti Národní fronty ve volbách do československého parlamentu za komunistického režimu před rokem 1990. Jako kdyby v Egyptě neexistovali žádní nemuslimové – například koptští a jiní křesťané (cca 20 denominací). Ano, představují menšinu, nicméně stále jde (mělo by jít) o plnohodnotné občany Egyptské arabské republiky (nikoli Egyptské islámské republiky).

Také v tom, tedy v poslání egyptského prezidenta být demokratickým vladařem všech Egypťanů, Mursí selhal. Logicky: jako „muslimský bratr“ nemohl překročit svůj stín. Proto musel odejít.