Eden 18. 2. 2021

Mnohé bylo napsáno, mnohé okomentováno, mnohé rozhodnuto. Ač se zdá být vše formálně v pořádku, během utkání Evropské ligy mezi Slavií a Leicesterem jsme dostali další lekci z papalášství.

Kdo byl snadno odvolatelný, byl odvolán (Prymula, Marounek). Ostatní, které snadno nebo vůbec odvolat nelze a nejedná se o soukromé osoby (k nimž řadím Petru Kvitovou), sice ztratí u veřejnosti nějaký ten kladný bod, pokud jim ještě zbyl – a to je tak všechno. My, prostí občané, a třeba taky slávisté, nyní víme, že papalášem se může stát opravdu každý. I bývalý chartista, který dosud mohl mít v očích ledaskoho (také v očích mých) respekt jako osobnost s morálním kreditem. Což říkám s obzvláštním smutkem.

To, že je něco formálně v pořádku ještě neznamená, že je to v pořádku z hlediska morálního. Často vzpomínám na jednu větu ze závěru dílu „Podivní spojenci“ seriálu Columbo (10. díl desáté série), kde herec Rod Steiger říká policií odváženému vrahovi, kterého ztvárnil George R. Wendt ml. (volný cítát): „Pamatuj si, jestli tě z toho advokát dostane kvůli nějaké formalitě, zabiju tě.“ Tím je drsně, ale výstižně řečeno vše.

Co zbývá? Sam nevím. Když jsem dnes na konci siesty čekal, až se probudí naše dvouletá vnučka, z ničeho nic mě napadlo, že bych se mohl po delším čase vyjádřit básní. Nakonec, proč ne.

•

EDEN 18. 2. 2021

Zmoženi pandemií

den po dni

čekáme na zázrak,

na vakcínu

S úsvitem a nocí

zas tisíc a jeden

lidský vrak

a vůkol klubka zmijí

Tam kde pro lid věrný dávno místo není

v ráji zvaném Eden

zvolení i nevolení

nezpytují vinu

Snad není to hřích,

jen pýcha všech pých

když z tribun zní smích

Tvému, mému splínu

Zmoženi covidem

čeho se zítra dožijem´?