Dvě poznámky k článku Jiřího Turnera

Bloger Jiří Turner zveřejnil v pátek 14. května - shodou okolností ve výroční den vzniku Izraele v rioce 1948 podle občanského kalendáře – text s názvem „Stát Izrael měl vzniknout na Aljašce a stát Palestina na Sibiři“.

Dovolím si nabídnout vyjádření  ke dvěma tématům, kterých se autor dotkl.

/I/

Pan Turner píše:

• … vznikne-li konflikt, je dobré se ptát, co ho vyvolalo.

Nuže tedy, a není to žádné tajemství: konflikt vyvolala neochota Arabů uznat právo Židů na návrat do jejich pravlasti; tam, kde měli v historii svůj stát (aby si na tomto území vytvořili svůj stát).  Židé, část širšího historického izraelského národa, nikde jinde než v Zemi izraelské svoji vlast nikdy neměli; patří tam, jako patří Češi na území, na němž mají dnes svoji republiku. Je to jejich (Židů) přirozené a historické právo. Odmítnutí tohoto práva ze strany Arabů je prapříčinou dnešního konfliktu.

/II/

Dále Jiří Turner:

• Ono Společenství národů (myšleny Spojené národ - OSN) po 2. světové válce dopustilo, že na území Palestiny vznikl jen jediný stát, a to Izrael.  Arabské státy  tak chápaly a dodnes chápou vznik Izraele jako nelegitimní počin a vcelku oprávněně  se ptají, proč nebyl umožněn i vznik státu Palestina.

Vytknuto před závorku: Rozhodnutím OSN o rozdělení Palestiny (1947) nebylo řečeno, že má vzniknou stát židovský a „stát Palestina“. To druhé je názvoslovný nonsens, který se později bohužel ujal. Je to přitom stejný nesmysl, jako kdyby se k 1. lednu 1993 rozdělilo Československo na Českou republiku a Československo (případně Slovenskou republiku a Československo). To tehdy snad nikoho ani nenapadlo. V případě palestinského arabského státu ovšem svět označení Palestina (pro část mandátní Palestiny) akceptuje. Nechci zde spekulovat o tom, že názvem Palestina si Arabové nárokují celé území někdejšího mandátu Palestina, což se rovná likvidaci Izraele. (Souvislost s tím, co jsem uvedl v úvodní poznámce nelze přehlédnout.)

Mandátní Palestina měla být rozdělena na židovský a arabský stát. Arabské státy by se mohly oprávněně ptát, proč nebyl umožněn vznik arabského palestinského státu (nikoli Palestiny!) pouze v případě, že by totálně ztratily historickou paměť.

Tedy připomenu. Arabský palestinský stát nevznikl proto, že arabské státy (sdružené v Arabské lize) a palestinští Arabové odmítli vznik židovského palestinského státu, který reprezentace židovského národa nazvala Izrael. Jakkoli to může znít podivně, je to tak, což nyní vysvětlím.

Jelikož Arabové odmítli přijmout na části území Palestiny existenci židovského státu, tak místo toho, aby vyhlásili svůj arabský stát, upřednostnili vojenskou likvidaci státu židovského – Izraele. Vypukla první arabsko-izraelská válka (1948-1949). Představa Arabů byla taková (zjednodušeně řečeno), že Židy porazí („zaženou do Středozemního moře“) a na území celé mandátní Palestiny vyhlásí arabský stát. Ten by se pak vskutku mohl jmenovat Palestina, to by názvoslovnou logiku mělo.

Arabové ovšem válku prohráli, jejich sen o likvidaci židovského státu vzal za své. Válka změnila i hranice mezi oběma uvažovanými státy – vítězný Izrael teritoriálně získal, Arabové ztratili. Jejich pohledem viděno uhájili pouze Předjordánsko (dnes Západní břeh) a Pásmo Gazy. Kdyby měli zájem vytvořit arabský palestinský stát, mohly ho ustavit na těchto dvou územích. V tom by jim Izrael sotva mohl zabránit – ani to neměl v úmyslu.

Proč tedy samostatný arabský stát v Palestině nevznikl? Je to prosté: z rozhodnutí samotných Arabů. Ke slovu se dostala příslovečná arabská „jednota“.

Palestinští Arabové v Předjordánsku se rozhodli, že jejich králem bude zajordánský panovník, což v praxi znamenalo, že Předjordánsko se spojí se Zajordánskem. Výsledkem tohoto spojení „obou břehů“ byl vznik Jordánska, tedy palestinsko-zajordánského státního útvaru. Arabové v Předjordánsku se stali občany jordánské monarchie. Tuto skutečnost mnozí považují za důkaz, že stát pro palestinské Araby vznikl. Jmenuje se Jordánské hášimovské království.

Zbývá dodat něco málo k Pásmu Gazy. Tam byla ustavena konkurenční Celopalestinská vláda; formálně měla „vládnout“ celému území bývalého mandátního území (absurdně tedy i území Izraele), ve skutečnosti se jednalo o vládu loutkovou fungující po patronátem Egypta. Její „loutkovost“ lze dokázat tím, že ji egyptský prezident Násir v roce 1959 jednoduše zrušil. Už předtím se Pásmo Gazy stalo de facto součástí Egypta. Tak tomu bylo až do června 1967.

Můžeme tedy shrnout:

1. Arabsko – izraelský konflikt vyvolalo odmítnutí Arabů přiznat  židovskému  státu právo na existenci na území mandátní Palestiny.
2. Samostatný arabský palestinský stát nevznikl na území mandátní Palestiny z rozhodnutí samotných Arabů.