Dva prezidenti aneb Vlažný VK (rev.)

• Zatímco v ČR byla v uplynulých dnech a hodinách soustředěna  pozornost na odcházení Václava Klause, v zahraničí se na přední místo zájmu dostal Hugo Chávez.  

Čistě osobně: klíčovou roli  při mém posuzování  každé vysoce postavené osobnosti je její vztah k Izraeli.

U Cháveze nebylo pochyb o tom, „jaká bije“. Tím, že se paktoval s Ahmadínežádem, který z Teheránu vyzývá k vymazání Izraele z mapy světa, nám poskytl naprostou jistotu v poznání, s kým jsme měli tu čest.

Existuje vážné podezření, že Chávezův režim stál za útokem na synagogu v Caracasu v roce 2009. V roce předchozím zareagovala tamní vláda na sebeobrannou protiteroristickou operaci Izraele v Pásmu Gazy faktickým přerušením diplomatických styků s židovským státem. Po operaci Izraele proti provokatérům na lodi Mavi Marmara, kteří se snažili prorazit blokádu teroristické enklávy Pásma Gazy, se z Chávezových úst ozvaly na adresu Jeruzaléma nejhrubší pomluvy – zřejmě byl dobrým žákem svého íránského učitele. Ahmadínežád za odměnu nyní prohlásil, že Chávez se jednou vrátí „spolu s prorokem Ježíšem“. Naštěstí se mýlí – jeden Chávez bohatě stačil ...

Zemřelý venezuelský vůdce trpěl nejen rakovinou, ale, jako každý správný levičák, protiizraelskou paranoiou. Rozšiřoval nesmysly o tom, že po něm jdou teroristé z Mosadu a pokoušejí se ho zabít.

Ostatně jeho viceprezident Maduro bez jakéhokoli důkazu tvrdil, že Chávez byl otráven – prý podobně jako Arafat, čímž mělo být naznačeno, že nitky vedou do útrob zločinné izraelské tajné služby. Zřejmě mu levičácký fanatismus zatemnil mozek – to v lepším případě.

Ať tak či onak, zemřel politik, o jehož nenávistném poměru k Izraeli nemohlo být pochyb.

Shodou okolností sestoupil po ukončení svého funkčního období z českého politického Olympu Václav Klaus. Pokud jde o zahraniční politiku, víme toho dost  o Klausovu vztahu k EU nebo Rusku. Už méně, vlastně vůbec to, co bylo průzračně jasné u Cháveze: jaké je jeho mínění, pokud jde o arabsko-izraelský konflikt ve všech jeho aspektech? Jaký je jeho názor na hrozbu, kterou představují nukleární ambice Íránu? Co jako politik ryze racionální soudí o projektu zvaném „stát Palestina“? Jaký je jeho pohled na dění v Pásmu Gazy poté, co Izrael toto území jednostranně vyklidil? Má zůstat Jeruzalém navždy hlavním městem Izraele, nebo se má rozdělit jako Berlín, jak si přeje Mahmúd Abbás?  Jaký byl názor hlavy českého státu na "operaci Mavi Marmara"?

Deset let uplynulo, Václav Klaus míří do podhradí a odpovědi na tyto a podobné otázky zůstaly skryty za závojem tajemství. Proč tomu tak je? Byla  snad tyto témata pod  rozlišovací schoností druhého českého prezidenta?

Možná to ledaskoho překvapí, ale jsou lidé, které za dobu  prezidentování  VK zajímalo víc než jen jeho válka s Evropskou unií.

V Bibli se v jisté souvislosti píše (ve Zjevení apoštola Jana), cituji volně z hlavy: Buď buď horký anebo studený. Budeš-li vlažný, vyvrhnu tě ze svých úst. Chávez byl ve vztahu k Izraeli a tamnímu konfliktu čitelný. A Václav Klaus?  Nechci číst nevím které díly z jeho deseti knih, abych se to (možná) dozvěděl. Chtěl jsem, aby to bylo patrné, když byl v úřadu.

To bohužel nebylo. VK zůstal v tomto bodě v biblickém slova smyslu vlažný.  Škoda.