Dozvuky jednoho českého aktu odvahy a události související

Stalo se to, s čím každý, kdo se orientuje v arabsko-izraelských vztazích, musel počítat. Po otevření úřadovny ambasády českého zastupitelského úřadu v Jeruzalémě (11/3) vypukla mezi palestinskými Araby hysterie.

Podpořila je i Arabská liga, přesněji její generální tajemník Ahmed Aboul Gheit. I když poněkud diplomatičtěji.

Agentura Reuters napsala 13. března (obr. 1), že ministerstvo zahraničí Palestinské národní správy označila krok Prahy jako „do očí bijící útok na palestinský lid a jeho práva, za zjevné porušení mezinárodního práva,“ a dodalo, že poškodí vyhlídky na mír. Ptám se proč?

... obr. 1/Zdroj: Web agentury Reuters.

K tomu ještě jedna nejasnost. Palestinští Arabové si nárokují východní část izraelského hlavního města pro sebe, pro své budoucí hlavní město. Je to nerealistická vize, chiméra. Ale budiž. Proč ale Arabům vadí česká pobočka ambasády v západní části města? Logika? Veškerá žádná. Jen hysterie.

Ahmed Abou Gheit podle agentury Reuters pravil: „Právní status Jeruzaléma bude ovlivněn rozhodnutím té či oné země otevřít zastupitelské kanceláře. Východní Jeruzalém je podle mezinárodního práva okupovanou zemí.“

Co k tomu dodat? Právní status Jeruzaléma byl ovlivněn jednou provždy v roce 1980, kdy izraelský parlament schválil zákon, podle kterého je celý Jeruzalém hlavním městem Státu Izrael. Tomu předcházelo osvobození východního Jeruzaléma v obranné válce s Jordánskem v červnu 1967. Důležité je také rozhodnutí Jordánska z roku 1988, že se vzdává části svého teritoria – Předjordánska a východního Jeruzaléma.

Východní Jeruzalém tudíž není územím okupovaným (jaký stát Izrael ve východní Jeruzalémě okupuje?), nýbrž nanejvýš územím sporným. Tak či onak si ho nárokují nikoli dvě, ale tři strany:

• Izrael  – po osvobození východního Jeruzaléma demokratickým rozhodnutím parlamentu připojil tuto část města ke své stávající metropoli (Jeruzalému, nikoli Tel Avivu, jak se mylně domnívá většina světa). Důvodem tohoto kroku je skutečnost, že Jeruzalém je historickou politickou a duchovní metropolí židovského (ve starověku i izraelského) národa; tento stav trvá tři tisíciletí (o tom níže). Ve východním Jeruzalémě se nachází nejposvátnější místo judaismu – Chrámová hora.
• Palestinští Arabové  – nárokují si východní Jeruzalém jako své budoucí hlavní město, mimo jiné proto, že na jeho území se nachází třetí nejposvátnější město islámu, mešita Al Aksa.
• Jordánsko  – v jeho případě jde o to, že tamní panovník je dle ústní dohody z roku 1924 uzavřené mezi Nejvyšší muslimskou radou mandátní Palestiny a vůdcem hášimovské dynastie strážcem svatých míst v Jeruzalémě (podobně jako je saúdský monarcha strážcem dvou svatých mešit – v Mekce a Medíně). Tuto specifickou roli uznává jak Izrael (čl. 9 izraelsko-jordánské mírové smlouvy z roku 1994 – obr. 2), tak Palestinskoarabská autonomie (smlouva mezi šéfem Autonomie Abbásem a jordánským králem Abdalláhem II. z března 2013).

... obr. 2/Článek 9 izraelsko-jordánské mírové smlouvy z roku 1994. Šipkou označená věta o izraelském uznání zvláštní role Jordánska v záležitosti muslimských svatých míst.(Zdroj: Web Peacemaker.un.org)

Realisticky viděno je optimálním řešením uznání Jeruzaléma jako hlavního města Izraele, a to s respektem ke  zvláštní roli Jordánska týkající se muslimských svatých míst. Tedy současný stav (byť nikoli se vším všudy, například se zákazem pro nemuslimy – Židy, křesťany – provádět na Chrámové hoře náboženské úkony včetně modliteb, ale to není námětem tohoto článku).

Je politováníhodné a z hlediska logického posouzení problému i nepochopitelné, že se našlo jen nemnoho zemí, které byly ochotny umístit svá velvyslanectví v Jeruzalémě, byť by to mělo být v jeho západní části. Izrael nikdy netrval na tom, že zastupitelské úřady musí být zřízeny ve východní části, potažmo ve Starém městě. Těch zemí je jako prstů na jedné ruce ne příliš šikovné obsluhy cirkulárky: do nedávných dnů pouze dvě, díky Trumpovi USA a s nimi i Guatemala.

Nyní má Česká republika v Jeruzalémě alespoň pobočku své telavivské ambasády a nejnověji, od neděle 14. března, velvyslanectví  také Kosovo.  První země s většinově muslimskou populací, což si zaslouží zvláštní uznání.

Onoho 14. března se objevil na Twitteru  Ines Demiriové  následující příspěvek (obr. 3):

... obr. 3/

Ines Demiriová byla jmenována první diplomatkou Kosova v Izraeli jako chargé d´affaires. Píše o historickém okamžiku mezi oběma zeměmi, kterým je oficiální otevření kosovského zastupitelského úřadu v Jeruzalémě. "Největší poctou mého života je mít příležitost otevřít velvyslanectví a hrdě sloužit své zemi v Izraeli.“

•  FOTOODKAZ/Ines Demiriová před budovou kosovského velvyslanectví v Jeruzalémě./ZDE

Pro úplnost dodejme, že také tento zastupitelský úřad je umístěn v západní části města. Mezi prvními, kdo rozhodnutí Kosova odsoudil, bylo Erdoganovo Turecko, jak je zřejmě z titulku agentury Anadolu ze 14. března:

... obr. 4/Zdroj: Web Aa.com.tr.

JERUZALÉM: METROPOLÍ IZRAELSKÉHO NÁRODA TŘI TISÍCILETÍ

Známe starší? Jistěže. V regionu třeba Damašek, Bejrút, Ankara, na jihu Evropy Atény. Nikdo nezpochybňuje, že Damašek a Bejrút patří Arabům, Ankara Turkům, Atény Řekům. Sounáležitost Jeruzaléma s izraelským národem, potažmo národem židovským, ovšem zpochybňována je. Araby a jejich politickými podporovateli.

V rámci lepšího porozumění historického nároku Židů na Jeruzalém se musíme vypořádat s otázkou, kdy se vlastně Jeruzalém stal metropolí jejich státního útvaru ve starověku. Izraelské ministerstvo zahraničí publikovalo na svých internetových stránkách 2. června 1993 stať „When did King David conquer Jerusalem?“ (bylo to u příležitosti chystaných oslav 3000 let města), z níž vybírám to nejpodstatnější.

Klíčové jsou tři biblické údaje:

• I. kniha Královská 2:11 … David vládl z Jeruzaléma 33 let (předtím 7 let z Hebronu)
• II. kniha Paralipomenon 9:30 … Davidův nástupce Šalomoun vládl z Jeruzaléma 40 let
• I. kniha Královská 14:25 … v pátém roce vlády Šalomounova nástupce Roboáma vpadl do Jeruzaléma egyptský faraon Sesák (Šešonk) – o jeho vojenské přítomnosti v Zemi izraelské (nejen v Jeruzalémě) se zmiňují jak nápisy na zdi chrámu v Karnaku v Egyptě, tak nalezená stéla v Megiddu v Jezreelském údolí v Izraeli.

Známe-li toto, pak potřebujeme určit, kdy Sesákova vojska do Izraele vpadla. Odborníci říkají, že to bylo v polovině 30. let 10. století před Kr. Vezmeme-li „zlatou střední cestu“, tedy rok 925, pak po přičtení (jsme na číselné ose "před naším letopočtem") pěti let vlády Roboáma, 40 let vlády Šalomouna a 33 let vlády Davida v Jeruzalémě dojdeme k letopočtu (925+78) 1003 př. Kr. Není to úplně přesný rok, ale orientační – nicméně jde o důkaz, že Jeruzalém je metropolí, srdcem a duší lidu Izraele tři tisíciletí.

A takto, jako k nezpochybnitelné metropoli Státu Izrael, by k němu měl svět také přistupovat.