Doufal jsem, že královna zůstane ušetřena

Ano, opravdu jsem ve skrytu duše doufal, že Velký Satirik blogu iDNES, slovutný literární mág Karel Trčálek se zastaví když ne před majestátem královny, tak před majestátem smrti a nepodlehne svůdnému pokušení.

Pokušení udělat si z hlubokého lidského zármutku legraci a ze záležitosti nanejvýš vážné nechutnou frašku. Choval jsem takovou naději – a mýlil se. Přednost dostalo ego autora před elementární slušností. Ani v tak smutné záležitosti nebyl autor ochoten udělat výjimku. Promrhal příležitost mlčet, když už nemá co smysluplného říci.

Zklamání? Dílem snad ano, dílem smutek, dílem otázka po smyslu takto prezentovaného postoje. Co tím chtěl básník říci?

Opět platí: abychom správně porozuměli tomu, odkud vítr vane, musíme se seznámit s mým textem „Pocta královně, pocta králi“ (15. 9. 2022). Na něm Karel Trčálek vystavěl svoji urážlivou fantasmagorii. Zatímco já v úvodu píšu o „významu víry v lidském bytí“, on „o významu slepic v lidském bytí“.

Bezpochyby k popukání, zejména v kontextu, v němž můj text vznikl.

Karel Trčálek ovšem hlásá nesmysl už v samotném nadpise: „Nebýt smrti Alžběty II., nevěděli by Britové, že mají nějakou královnu“. Dívám se na web BBC, kde v živém přenosu proudí už desítky hodin tisíce lidí kolem rakve. Vskutku nepochopitelný vztah lidí k člověku, o němž ještě před několika dny netušili, kdo to je; nevěděli, že je zesnulá jejich panovnicí. Proto takový zájem: je přece úplně normální, že hromadně a ve svobodné společnosti zcela dobrovolně míříme do nekonečných front, abychom vzdali poctu někomu úplně cizímu. Trávíme čas ve frontách bez konce, abychom na okamžik prošli kolem ostatků někoho, kdo nás vlastně vůbec nezajímá. Inu, nová doba. Host sice nevyhazuje vrchního, ale hloupí Britové až do 8. září 2022 netušili, kdo je jejich vladařem, ačkoli Alžběta II. byla na trůnu sedmdesát let. Jaký smysl má takový nadpis článku, o jaký druh zábavy se vlastně jedná? Suchý anglický humor, mnou preferovaný, to rozhodně není. Spíše úporná snaha něco „zajímavého“ a chytlavého napsat, aby se lidé začetli do textu, v němž se to jen hemží dalšími a dalšími fantasmagoriemi, jejichž význam je bohužel zahalen tajemstvím.

Jedna linka článku Karla Trčálka směřuje k zesměšnění mého způsobu pocty novému králi, k zesměšnění textu napsaného na nápěv britské hymny. Říkali nám ve škole: „Když už opisujete, tak alespoň bez chyb.“ Ne tak Karel Trčálek. Podívejme se, jak prezentuje můj písňový text, který mimořádně i s uvedením autora cituje: neúplně a s deformacemi.

Nenapsal jsem „Kéž krále chrání Bůh, bdí nad ním  Pána  duch“, ale „bdí nad ním  Páně  duch“. Protože mám-li v předchozí částí podstatné jméno „krále“, tedy slovo s koncovým „e“, pak libozvučnější je varianta „Páně duch“ než „Pána duch“.

Dále: v mém textu není napsáno  „víru pravdivou“, jak mi Karel Trčálek svévolně podsouvá, nýbrž  „víru mou i tvou“, což má svůj význam. Odkazuje na královo vyjádření z roku 1994, kdy se ještě jako princ vyslovil v tom smyslu, že pokud by nastoupil v budoucnu na trůn, vnímá historickou roli známou jako „Fidei Defensor“ nikoli tak, že by měl být obránce jedné víry, jedné denominace (anglikánské), ale obránce všech věr, tj. i církví jiných vyznání – proto je v mém textu použito spojení slov „víru mou i tvou“, neboť obě se mohou lišit a oba pomyslní jedinci zpívající v chrámu onu píseň ke králově poctě spoléhají na jeho ochranu, byť jsou odlišné konfese.

Do třetice: Karel Trčálek zcela vypustil pasáž „Já v úctě volám: Vítej nám!“, čímž čtenáře uvádí v omyl. Nabízí čtenářům něco, co vydává za původní text L. Stejskala, ovšem ve skutečnosti je to pouze Trčálkova neúplná a špatně opsaná verze. Pokud by si někdo chtěl ze zajímavosti nebo pro potěšení zazpívat britskou hymnu s českým textem „Pocta Karlu III.“ a použil by Trčálkovu verzi, záhy by narazil na to, že text neodpovídá notovému zápisu. A že tedy Stejskal napsal nepoužitelný paskvil.

Druhá linka článku Karla Trčálka směřuje k vytvoření urážlivé asociace, že královna, která si chce vzít do hrobu větší množství slepic je vlastně sama slepice. Z toho lze pak dovodit – a může-li Karel Trčálek fantazírovat, proč ne my -, že Britové jsou, vlastně už podruhé, národem primitivů.

Za prvé proto, že nevědí, kdo jim vládne, za druhé z toho důvodu, že v okázalých smutečních ceremoniích vyjadřují úctu ženě – slepici. Takže vlastně všichni kdo přijedou do Londýna na pondělní pohřeb, dlouhá plejáda zahraničních státníků a jiných významných osobností, jsou vlastně hlupáci – a jen jediný člověk široko daleko nad nimi vyniká, neb odhalil, jak to vlastně na britských ostrovech s tou jejich panovnicí ve skutečnosti je. Tím velikánem ducha je génius pera, český bloger Karel Trčálek. Bravo!