Dnes jsem hrdým Čechem

Nestává se často, abych jím byl kvůli tomu, že si tuzemští politici vedou skvěle. Je to spíš naopak. Prezidentem počínaje a bezpočtem poslanců konče: jejich vystupování má často za následek stud a roztrpčení. Zázraky se ale dějí.

Ministr zahraničí Martin Stropnický vydal prohlášení, nad nímž srdce zaplesalo. Má titulek „Gaza: pojmenovávat věci pravými jmény“. Týká se nedávných arabských provokací na hranici Pásma Gazy a Izraele, které si vyžádaly desítky mrtvých. Reakce velké části západního světa v této záležitosti jsou protiizraelské. Ohromení nad ztrátou lidských životů potlačuje schopnost vnímat věci ve správných souvislostech. Pro stromy nevidí lidé stižení chorobou jménem politická korektnost celý les – uniká jim podstata problému.

Nikoli ovšem českému ministrovi zahraničí. Stropnický uvádí: „Jednoznačně jsme v této věci vyjádřili své znepokojení a lítost nad ztrátou lidských životů.“ Jedním dechem ale dodává, že toto znepokojení „se netýká jen obětí probíhajícího násilí, ale do stejné míry i jeho příčin“. Co je ale nejdůležitější: „ ... včetně toho, kdo jej (násilí) iniciuje“. Aby nebylo pochyb o tom, co je tím myšleno, ministr konkretizuje:

• Hamás, který je i Evropskou unií označován jako teroristická organizace a který dodnes Izrael neuznává, je jediným skutečným vládcem pásma Gazy a jako takový je plně odpovědný za formu i cíle násilných akci, ke kterým na hranicích mezi Izraelem a Gazou v posledních týdnech došlo.

Jasné slovo politika, který se v tamní situaci velice dobře orientuje a má vzácnou schopnost: umí rozlišovat mezi příčinou a následkem.

Zcela správně také Martin Stropnický poukázal na jeden děsivý aspekt, který je pro celou tragikomedii kolem Gazy nejpříznačnější, ale z nepochopitelného důvodu se o něm téměř nemluví. Ministr píše:

• O tom, jak dalece leží Hamasu na srdci život obyvatel Pásma, svědčí skutečnost, že jeho aktivisté vypálili gazanskou stranu hraničního přechodu Keren Šalom, jímž do Gazy přichází většina potřebného zboží včetně humanitární pomoci. 

Ano, byl to zvrácený počin nenávistných fanatiků a zaslouží ze strany svobodného světa jednoznačné odsouzení. Současně ukázal pravý obraz toho, co se v oblasti reálně děje – a co mnozí velkoryse přezírají. Český ministr zahraničí je v tomto směru spíše výjimkou. V závěru svého stanoviska píše, že

• ... Hamásu vůbec nejde o vlastní obyvatelstvo a zlepšení podmínek na jím kontrolovaném území, ale především o to upoutat na sebe co nejvíce pozornosti světového společenství a posílit tak svou pozici. 

Uzavírá:

• Věci je třeba pojmenovávat pravými jmény.

Jsem za tato slova ministru Stropnickému vděčný. Díky nim se nemusím stydět za to, že jsem Čech. Vlastně dvojnásobně. Když jsem se seznámil s některými reakcemi na zpravodajských serverech, zažil jsem pocit štěstí. V diskusním fóru na internetovém kanále Jerusalem On Line jsme si mohli přečíst ohlasy, na které doma obvykle nenarazíme.

Alespoň tři z nich:

…/1.První hlas zdravého rozumu pocházejícího ze země EU, ze střední Evropy. Je dobré, že alespoň Česká republika ukázala upřímnost, statečnost a odvahu a neřídí se naprosto pokryteckým, zcela falešným a "politicky korektním" pohledem ostatních zemí EU!

…/2.Bůh žehnej panu Stropnickému za to, že dobrořečil Izraeli. (Tento pisatel odkazuje na dvanáctou kapitolu biblické knihy Genesis, kde ve třetím verši Bůh říká Abrahamovi: „Požehnám také dobrořečícím tobě a zlořečícím tobě zlořečiti budu.“)

/3.Pane Martine Stropnický, velice, velice děkuji. Trefil jste hřebíček na hlavičku. Nechť dobrý Bůh žehná Vám a vaší zemi za to, že jste řekl pravdu.

Ano, dnes jsem hrdým Čechem.