Deset milionů epidemiologů

Proč nepíšu víc o covidu? O covidu u nás. To je samý Izrael, Izrael a zase Izrael, ale koho zajímá, jak to dělají někde za (Středozemním) mořem? Že se můžeme poučit? Inspirovat? Ale kdeže.

V zemi, kde žije 10 milionů epidemiologů? Stačí se podívat do diskusních fór blogů a zpravodajských portálů. My žádné rady z (jiho)východu nepotřebujeme. Mudrlantů a rozumbradů máme na rozdávání.

Proč ten jízlivý tón? Je dán „rozevřenými nůžkami“ mezi tím, co si člověk přečte na internetu od brouků Pytlíků a tím, co říkají lidé z první covidové linie. Nad těmi prvně jmenovanými by člověk mohl mávnout rukou, jenomže tím problém nepřestane existovat.

Nejenže jsou jich plné weby. Horší je, že oni se v praxi chovají právě tak, jak se na těch webech prezentují. A to už je problém.

V neděli (21. 2.) hovořila v TV Prima/CNN Prima News dr. Uhlíková z Karlovarské krajské nemocnice. Kromě toho, že je funkcionářkou špitálu (lékařská ředitelka) a krajskou koordinátorkou očkování, pracuje jako lékař a z nemocnice také v živém vstupu hovořila.

Její slova, to byl lidský apel na nás všechny, abychom covid, který „plní márnice a my s ním prohráváme v nefér zápase, neboť medicína toho hodně umí, ale také hodně neumí“ (volná interpretace), brali vážně. Tento apel by nás měl vést k novému zamyšlení, k pokoře a opětovnému uvědomění si, jak zákeřný neviditelný nepřítel ohrožuje každého z nás.

Příspěvek převzaly v pondělí (22. 2.) Novinky.cz. Pak stačilo nahlédnout do diskusního fóra – a člověku se zase chtělo psát o Izraeli …

Shodou okolností se mi ten den ozvala  sestra. Po volné neděli opět nástup do první linie. Hovoří se mnou jako se starším bratrem otevřeně: je to pracovní šílenství. Ošetřuje seniory, mají na oddělení opět covid, umírají na něj její známí, město, kde slouží, je dost zamořené. Pracovní zátěž rovná se problém se zády. Při volných dnech – nutnost odpočinku (nikoli výlet na fotbalovou Slavii, to vážně ne).

Není jediná, kdo přináší Jobovy zvěsti. Nemohu a ani nechci psát o dalších a dalších mrtvých ve věku příliš mladém,  ... too young to die, jak zpívají Jethro Tull. A zdaleka nejsou  too old to rock ´n´ roll, příliš staří na rokenrol, právě naopak. Je to neúnosně deprimující. Pochybovači ale dál povedou svou. Marnost nad marnost (dokud to přímo je nepostihne).

Tím nemá být řečeno, že ze strany vlády a úřadů je všechno v pořádku. Pandemie trvá dost dlouho na to, abychom mohli bilancovat a srovnávat. Loni provázel její první fázi nedostatek roušek – lidé je šili svépomocí. Nyní byla zavedena „trojí“ povinnost: respirátory – nanoroušky – 2x chirurgické roušky (RNCh). A zdá se, že situace se opakuje. Dopoledne přišla žena z lékárny a hlásila: Vyprodáno. RNCh si ovšem lidé sami nezhotoví. Netvrdím, že je to neřešitelný problém, zásoby se jistě doplní, avšak nastalá situace lidem komplikuje už tak nesnadný život. Bezpochyby by občané ocenili, kdyby RNCh nemuseli shánět jako nedostatkové zboží – když už na ně vrchnost klade tuto povinnost.

Takže? Příště raději zase něco o Izraeli.