Den, na který se nezapomíná

Čtvrtého července 1976 byla jako letos neděle. Jen jsem byl o čtyřicet pět let mladší: před pár dny jsem tehdy oslavil první rok, kdy jsem už nepatřil mezi teenagery.

Onoho 4. 7. jsem byl nejprve na dopoledních bohoslužbách.

Po návratu domů jsem si, tak jako velice často o víkendu a o prázdninách, pustil na krátkých vlnách nerušené slovenské vysílání BBC. Většina patnáctiminutové relace byla věnována zprávě, u které jsem ani nedýchal. Stalo se něco fantastického: Izrael osvobodil rukojmí unesená teroristy do ugandského Entebbe. K leteckému pirátství došlo po vzletu Airbusu A300 z Atén; v řecké metropoli mělo letadlo Air France mezipřistání na lince Tel Aviv – Paříž.

Už tehdy jsem považoval tuto událost za jednu z nejúžasnějších operací, které kdy Izraelci uskutečnili. Vždyť jenom přímou vzdušnou čarou je to mezi letištěm v Šarm aš Šajchu, odkud tehdy startovali, do Entebbe v Ugandě přes tři tisíce kilometrů! Elitní jednotka nemohla ovšem letět přímo (nepřátelské území), ale nejprve nad Rudým mořem a do afrického vzdušného prostoru vstoupila nad územím dnešní Eritreje. Před přistáním pokračoval let nad Etiopií a Keňou.

Jelikož podrobnosti této unikátní akce jsou všeobecně známy, omezím se  na několik osobních poznámek.

Byl jsem toho dne ve svém pokoji tak přikován k rozhlasovému přijímači, že jsem dlouho nereagoval na volání maminky z kuchyně: „Oběd!“. Záhy jsem vysvětlil, proč jsem přišel k nedělí tabuli opožděně.

Odpoledne jsem měl setkání s přáteli na nedaleké přehradě a na jejím břehu jsem jim s největším možným nadšením vyprávěl, co se stalo. Pro přítele Izraele to byl jeden z nejšťastnějších dnů v životě.

Ovšem i při tak úspěšném zásahu si smrt vybrala svoji daň. Nepopsatelná euforie se mísila se smutkem, neboť při akci položil život její velitel, podplukovník Jonatan Netanjahu. Dodnes mám ve svém izraelském koutku – malé výstavce – jeho fotografii. Je to má skromná soukromá pocta pro národního hrdinu Izraele. Pro člověka, o němž jeden jeho přítel řekl, že ztělesňuje proměnu nemožného v možné.

Asi to patří k životu, že má svoji vlídnou i odvrácenou tvář. Mojžíš vedl lid Izraele z egyptského otroctví čtyřicet let pouští – a zemřel před branami Země zaslíbené. Jonatan Netanjahu velel jedné z nejodvážnějších operací v novodobých dějinách – a přesto se jejího úspěšného konce nedožil.

Příliš kruté, než aby to člověk dokázal pochopit. Zbývá smířit se s tím – a nezapomenout.

Kdykoli jsem později přistál na letišti v Šarm aš Šajchu, připomněl jsem si: tak tady odtud tenkrát zachránci startovali. Cítím hrdost – a myslím na Jonatana Netanjahua. Je mi pětašedesát, jemu by bylo o deset let víc.

•

Údajně poslední známé foto Jonatana Netanjahua pořízené nedlouho před jeho smrtí.  ZDE.  Čest jeho památce.

... orientační mapa letu záchranné jednotky izraelské armády. 1 - Šarm aš Šajch na Sinaji, 2 - dnešní Eritrea, 3 - Etiopie, 4 - Keňa, 5 - Entebbe v Ugandě, 6 - Rudé moře, 7 - Viktoriino jezero, 8 - Egypt, 9 - Súdán, 9a - dnešní Jižní Súdán. (Podklad: Freevectormaps, volná licence s povinnou atribucí: https://freevectormaps.com/world-maps/WRLD-EPS-02-4006?ref=atr . Značení: Autor článku v programu Malování 3D - MS Windows 10.)