Demonstrace proti svatbě

• Otázka pro ženaté a vdané mezi námi. Protestoval někdo poblíž obřadní síně, když jste si brali/braly svojí vyvolenou/svého vyvoleného? Já jsem si tenkrát, už to nějaký ten pátek bude, před vchodem do pražské Novoměstské radnice žádné demonstrace nevšiml.

Proč taky, že? Nejinak je tomu ovšem na Blízkém východě – tedy pokud jde o sňatky dvou lidí nejen opačného pohlaví, ale také rozdílného náboženství.

Byli byste schopni (pánové Češi) zamilovat se do egyptské Arabky? Byly byste schopny (dámy Češky) zamilovat se do Žida pocházejícího z jemenské diaspory (tedy vypadajícího „orientálně“)?

Pokud ano, snad společně porozumíme tomu, co se před časem stalo v Jaffě (čtvrť izraelského Tel Avivu).

On se jmenuje Mahmúd, je mu šestadvacet, vyznání muslimského. Jí je o tři roky méně, jmenuje se (záleží na přepisu) Maral (Morel, Moral) a vyznáním je judaistka neboli židovka. Tedy byla.

A vlastně o to v této love story jde. Alespoň autorovi článku.

Oba se do sebe zamilovali, začali spolu chodit a vše vyvrcholilo svatbou. Až potud normální postup, jak jsme na něj zvyklí i u nás. To, co je na celé věci přinejmenším k diskusi (a o tu mi jde) je fakt, že Maral, ještě předtím, než si Mahmúda mohla vzít, musela se zříci své judaistické víry a stát se muslimkou. Stalo se, svatba byla v Rišon le Cionu, radostná oslava pak v Jaffě.

Ne vše bylo ovšem tak přímočaré. V Izraeli existuje organizace Lehava, jejímž příslušníkům se krajně nelíbí, když si židovské dívky berou nežidy, v místním kontextu pak Araby, potažmo muslimy. A členové této organizace proti svatbě Maral s Mahmúdem protestovali („dcery Izraele mužům Izraele“). K věci se musel narychlo vyjádřit soud, neboť novomanželé chtěli za pomoci úřadů demonstraci (rozuměj: narušení tak radostné události) zabránit. Soud rozhodl ovšem, jak jinak, šalomounsky v demokratickém režimu: demonstraci nezakázal, ale pouze jejím účastníkům vymezil prostor, který nesmějí přkročit – 200 metrů od obřadní síně.

Je to fér verdikt? To posuďme každý sám.

Ještě než začneme počínání Lehavy odsuzovat, nabídnu k zamyšlení ilustraci „na hraně“. Spíše pro pány. Všimli jste si někdy, pokud sledujete svět kolem sebe, kolik nádherných bílých dívek chodí s Romy? Ne, odpovídat nemusíte. Jenom snad: kdyby vaše dcera chodila s Romem, a vaše, pane, a vaše a taky vaše – a nakonec by se za ně všechny vaše dcery provdaly, nevznikla by také nějaká „česká Lehava“, která by proti tomu protestovala? Přinejmenším v hospodě u piva? Jistě, je každého soukromá věc, s kým vstoupí do manželského svazku. Navíc počínání „české Lehavy“ by bylo klasifikováno jako čistokrevný rasismus a úřady by jí nespíš brzy zatnuli tipec.

Přesto jsem ale přesvědčen, že obyčejní lidé by postoji „české Lehavy“ ve skrytu duše fandili – a nemusím uvádět proč. A to by vaše dcera provdaná za Roma nemusela přestupovat na žádný „romský islám“. A také o to v poučení z příběhu Maran a Mahmúda jde.

Nový izraelský prezident Reuven Rivlin k tomu řekl, dodejme že vrcholně diplomaticky: Ne každý se musí radovat při radostných událostech svých občanů, leč všichni to musíme respektovat.

Ano, v demokratickém právním státě musíme rozhodnutí oné dvojice respektovat. Ovšem naše (moje) „neradování se“ má své velmi závažné důvody.

Opravdu bylo nutné, aby se Maral musela vzdát své víry? Nemohla žít v manželství s Mahmúdem, aniž by musela zradit judaismus a začít vyznávat náboženství, které jí je z mnoha důvodů cizí? Jenom proto, že má toho mladého muže ráda? Není to příliš vysoká cena? Prostě: nešlo by to v moderní společnosti jinak?

A co když jim to nebude fungovat a po letech se rozvedou? Bude z ní rozvedená Židovka vyznávající Alláha? Proč?

Ovšem nejen to. Zatímco nemuslimky jsou nuceny stát se muslimkami, chtějí-li mít za manžela muslima, jak to funguje obráceně? Kdyby chtěla muslimka přestoupit na židovskou víru nebo konvertovat ke křesťanství, nemapatuje na to muslimská tradice čirou náhodou trestem smrti?

Také ve světle těchto skutečností je zapotřebí nahlížet na svatbu Maran a Mahmúda.

•